Slavní odchovanci

Prostřední ze slavného rodu bratří Kožušníků začínal s florbalem již v roce 1994. V Torpedu Havířov působil od jeho založení a pamatuje nejen první postup mužů do extraligy, ale také první stříbro z extraligy v roce 2002. V Havířově vydržel šest a půl sezóny, než pozdějšího reprezentačního útočníka zvábilo angažmá ve Švýcarsku. Od té doby, až na půlroční výjimku v sezóně 2008/2009, kdy se vrátil do Havířova, zůstává v zemi helvétského kříže. Působil v druholigovém AD Astra Sarnen, prvoligovém Zug United a poslední sezónu kariéry strávil v extraligovém Grasshopper Club Zürich. Reprezentační kariéru ukončil s jednapadesáti odehranými zápasy na kontě a získal stříbrnou medaili z Mistrovství Světa v roce 2004. Jedná se o prvního hráče havířovského Torpeda, který šel za florbalem do Švýcarska!

Vojtěch Skalík je jeden z největších talentů českého florbalu vůbec. Již odmala nastupoval se staršími spoluhráči a přesto, že do těchto kategorií věkově ještě nepatřil, byl vždy zařazen mezi tahouny. Jedny z nejšikovnějších florbalových ruk na světě naskočily do extraligy v sezóně 2002/2003. Jen vinou věku mu těsně utekla stříbrná sezóna Havířova. Hned ve své první sezóně nasbíral úctyhodnou porci bodů a v mužích Havířova vydržel dvě a půl sezóny. Poté odešel na půlroční hostování do Ostravy, která tehdy měla ambice na titul, ale nakonec z toho byla stříbrná medaile. Po sezóně se již podle předpokladů odporoučel do Švýcarska, do prvoligového Jona-Uznach Flames. Po dvou sezónách se přes jednu extraligovou sezónu v Chur Unihockey dostal do Rychenbergu Winterthur, s kterým každoročně bojoval po boku Radima Cepka o švýcarský titul, ale taktéž to na víc, než stříbro nestačilo. Následně bojoval za Grasshopper Club Zürich, Aligator Malans a nyní v nižší soutěži za celek UHC Sarganserland. Tehdejší vítěz ankety Junior roku patřil ke stabilním členům České reprezentace, s níž vybojoval již v mladém věku stříbro na MS v roce 2004 i bronzovou medaili na MS 2010.

Dalším diamantem, který vyšel z mládežnické havířovské továrny je Matěj Jendrišák. V mládežnických kategoriích patřil stabilně k oporám a zejména díky své píli, zodpovědnosti a chuti po vítězství se dokázal prosadit v mladém věku mezi muži. Do extraligy naskočil v šestnácti letech, kdy se učil po boku Pavla Kožušníka. V druhé sezóně už jako stabilní hráč základní sestavy pomohl Havířovu ke stříbru v extralize a málokterý havířovský fanoušek zapomene na jeho první finálový gól, který padl pět sekund po úvodní buly. Za Torpedo odehrál jednaosmdesát utkání, než se za studijními účely poroučel do Prahy. Nabídka Tatranu nešla odmítnout a znovu z toho bylo další extraligové stříbro. Ačkoliv patřil do kádru nejúspěšnějšího klubu v Česku, nedostával na hřišti tolik prostoru, kolik si představoval a byl z toho odchod do Jižního Města Chodov. Na Chodově odkroutil pět sezón, během kterých se dokázal vypracovat v kapitána, který tento ambiciózní tým dovedl k vítěství v Poháru 2012 a do Superfinále 2013, kde mu ovšem zbyly opět pouze oči pro pláč. "Mates", jak se tomuto urostlému útočníkovi přezdívá vybojoval v roce 2007 stříbrné medaile na juniorském MS, o tři roky později už na mužském MS i bronzovou medaili. Florbalista roku 2011, 2012, 2014, 2015, 2016, 2017, 2018 a 2019. Po stříbrném tažení Chodova přijal výzvu v podobě prvního zahraničního angažmá, které mu vyšlo náramně. První sezónu v nejlépe hodnocené lize světa, švédské Superlize se dostal s Linköpingem do Superfinále, stal se nejlépe bodovaným hráčem týmu, byl vyhlášen nejlepším nováčkem SSL dané sezóny. V Linköpingu, kde se vypracoval do pozice lídra, působí dodnes. Během svého švédského angažmá si prozatím na krk pověsil dvě stříbrné medaile a pravidelně se umisťuje v žebříčku nejlepších hráčů světa. 

Dalším, který prošel havířovskou mládeží od přípravky až po muže a dokázal se naplno prosadit v extralize je Filip Heczko. Do extraligy nakoukl stejně jako Jendrišák v šestnácti letech, ale nedokázal se prosadit okamžitě. V mládežnických kategoriích získal zlato se staršími žáky 2005 i s juniory 2008. Patřil taktéž do kádru juniorské reprezentace, která vybojovala stříbro v roce 2007. Po čtyřech sezónách ve žlutočerném dresu o něj projevila eminentní zájem Mladá Boleslav a jelikož tento klub do puntíku splnil požadavky Heczka i Havířova, přišel přestup. Po roce stráveném ve městě Škodovek se vrátil na Severní Moravu, konkrétně do Vítkovic. Zde spíš v úvodu angažmá Heczko paběrkoval a nedostával moc příležitosti. I proto přišla například prvoligová výpomoc Havířovu během sezóny 2010/2011 či první půlrok následné extraligové sezóny. Ačkoliv měl Heczko zájem pokračovat ve svém rodném klubu, Vítkovice jej neuvolnily. Nakonec to však pro něj bylo dobře, jelikož si s Vítkovicemi zahrál vůbec první Supefinále florbalu, ačkoliv pouze se stříbrnou tečkou. Na místo činu, do pražské O2 Arény, se však po roce vrátil a co víc, jako kapitán Vítkovice dovedl ke zlatým medailím, když vyhrál souboj havířovských kapitánů a přetlačil chodovského kapitána a svého někdejšího spoluhráče od nejmenšího sviště Matěje Jendrišáka. Heczko si také vyzkoušel působení v kokurenčním ostravském FBC, kde svou aktivní kariéru po sezóně 2016/2017 také ukončil.

Další hračička z havířovské líhně se jmenuje Jiří Juhaňák. Už od přípravky platil za velice šikovného hráče, kterého brzdila pouze menší postava, díky které se mnohdy stával otloukánkem. Menší tělo však dokonale nahrazoval svou šikovností. Získal dva tituly mistra ČR v kategorii starších žáků (2005, 2007) a jeden s juniory (2008). V mužském kádru Torpeda vydržel dvě sezóny, než kývnul na nabídku Vítkovic, s kterými získal stříbrnou medaili z extraligy a následně vybojoval druhé místo ve florbalové Lize Mistrů. Po dvou sezónách a návratu Havířova do extraligy se však rozhodl vrátit zpět do mateřského klubu, kde se opět zařadil mezi tahouny a diváky bavil svými kousky. Nyní, po sestupu Torpeda z extraligy se rozhodl přijmout nabídku Brna, které mu nabídlo dlouhodobější alternativu angažmá spojenou s novými životními zkušenostmi, včetně práce. Po Brně si také vyzkoušel angažmá v ostravském FBC, aby se následně v sezóně 2019/2020 do Brna vrátil. Nikoliv však do "jeho" Bulldogs, ale do Hattricku, který si své místo v Superlize vyměnil právě s městským rivalem. Juhaňák v minulosti také patřil k oporám juniorské reprezentace a absolvoval soustředění v reprezentaci mužské. K utkání s lvíčkem na prsou však ještě nenastoupil.

Vytáhlý ryšavý brankář, kterému ve florbalovém světě neřekne nikdo jinak, než "Pinky", začínal s florbalem v poměrně pozdním věku, ale postava předurčená k chytání a pět dní v týdnu na hale na trénincích dorostenců, juniorů a žen z něj později udělalo prvotřidního brankáře. Stejně jako jeho životní, i ta florbalová cesta je trnitá. Z Havířova odešel po třech letech z rodinných důvodů v juniorském věku do Black Angels. Odtud po jedné sezóně přes další sezónu ve Future putoval až na Chodov. Zde prvně působil ve stínu talentovaného Jana Baráka, ale trpělivostí a pracovitostí se vypracoval v jednoho z nejlepších brankářů extraligy a vrcholem bylo Superfinále florbalu 2013, do kterého Chodov výbornými výkony dovedl. V sezóně 2013/2014 se objevil v celku UHC Mitteland jako první český brankář v nejvyšší švýcarské soutěži, kterou však s mužstvem neudržel. V týmu Mittelandu vydržel i následnou sezónu, ale po neúspěšném pokusu o postup zpět mezi švýcarskou florbalovou elitu se mu podařilo domluvit angažmá v druhé nejvyšší švédské soutěži, v týmu Kais Mora IF. Vyzkoušel si jednoroční působení v rezervním celku Linköpingu odkud se přesunul do týmu FBC Kalmarsund. S ním vybojoval postup do švédské Superligy, v které také jednu sezónu odchytal. Následně se před sezónou 2019/2020 přesnul blíž k domovu, do ostravského FBC.

Bud Spencer a Terence Hill je známá italská dvojička, která spolu brázdila filmové scény. Miloš Tyl a Jiří Juhaňák spolu naopak brázdili palubovky. Již od utlého věku oba vytvořili nerozlučnou dvojici, která fungovala takřka až do juniorů. Obávaná dvojice se spolu doplňovala dokonale. Tyl získal taktéž Titul mistra ČR v kategorii starších žáků a s Juhaňákem se také střetnul v juniorské reprezentaci. Zde se však jejich cesty nadobro rozešly. Miloš Tyl totiž v juniorském věku spolu s rodinou zamířili do Prahy, konkrétně do klubu SSK Future. Po čtyřech sezónách v tomto celku odešel na zkušenou do druholigového švýcarského klubu Vipers InnerSwchyz. Po jedné sezóně si přivedl kamaráda Jirku Krečmera, ale spolu zde vydrželi pouze jednu sezónu. Podobně jako Jan Binder patřil od sezóny 2013/2014 klubu UHC Mitteland, s kterým také okusil švýcarskou extraligu. Bohužel ani on nedokázal pomoct vrátit klub do extraligy. Od svého návratu do Česka oblékal dres několika pražských klubů. Největší stopu zaznamenal na Chodově, s kterým také oslavil mistrovský Titul. Vrcholovou florbalovou kariéru následně vyměnil za pozici masére v reprezentačních výběrech ČR.

Zatím posledním a nejmladším slavným odchovancem je Jan Natov. Někdejší juniorský reprezentant prošel taktéž havířovským celkem od přípravky do juniorů. Talentovaného útočníka však Havířovu "ukradla" Praha taktéž z rodinných důvodů a stejně jako Krečmer či Tyl zamířil do Future. V polovině čtvrté sezóny však z tohoto celku odešel za trenérem Janem Zahálkou do nejúspěšnějšího klubu ČR, Tatranu Střešovice a po pouhé půl sezóně se stal prvním hráčem z havířovského Torpeda, který zvedl nad hlavu pohár pro Mistra ČR. Ve vůbec prvním Superfinále florbalu 2012 se navíc dokázal prosadit bodově. O rok později si s Tatranem připsal bronz. V Superfinále se objevil znovu v roce 2014, ale tentokrát z toho byla "pouze" stříbrná medaile, když se musel sklonit před rytíři z Vítkovic. Napodruhé to vyšlo až v roce 2015, kdy Střešovice porazily Mladou Boleslav. Shodou okolností se jedná o tým, v kterém Natov působí dodnes a připisuje si s ním své největší úspěchy. Mladá Boleslav se stala díky svému zázemí českou jedničkou a Natov u toho hraje velkou roli. V sezóně 2020/2021 je navíc kapitánem mladoboleslavského celku.

Jedná se o prvního odchovance, který se proslavil více jako osoba s tabulkou a fixem v ruce, než jako hráč. Jaroslav prošel všemi tehdejšími kategoriemi Torpeda až do mužů, kde se poprvé objevil v roce 2006/2007 a byl tak u stříbrné medaile v extralize i Poháru ČFbU. Ve žlutočerných barvách strávil i následující sezónu, aby jej následně vítr odvál za studiemi až do daleké Prahy. Zde se stal součástí pražské Sparty. A není to součást ledajaká. Kromě jednoleté přestávky se stal základním hráčem sestavy Sparty a pomalu ale jistě se prokousával i v zákulisí tohoto klubu jako trenér a funkcionář. V roce 2015 se stal asistentem u juniorské reprezantace, kterou následně v roce 2019 přebral jako hlavní trenér. V roce 2021 nahradil Petriho Kettunena na pozici hlavního trenéra mužské reprezentace.

Dalším odchovancem, který se prosadil na lavičce v roli lodivoda je Michael Blažík. S florbalem začal v Torpedu v přípravce, vlivem zranění se však jeho kariéra zastavila v juniorském týmu a jelikož by v mužské kategorii Torpeda nedostával příležitost, zvolil možnost hrát nižší soutěž za konkurenční Slovan Havířov. Srdíčko jej ale přecijen vždycky táhlo k Torpedu a již v šestnácti se ujal trénování nejmenších nadějí Torpeda. Po studiu na střední školy se tehdy trenér již mladších žáků dostal na VŠ do Prahy. Po zvážení několika nabídek se díky Jaroslava Berky dostal do pražské Sparty, kde v dostal od sezóny 2014/2015 příležitost jako hlavní trenér juniorského extraligový tým, působí coby asistent na lavičce mužské A-teamu a v prosinci roku 2014 se také objevil zřejmě jako nejmladší trenér na Mistrovství Světa, kde vedl naprostéhou outsidera, reprezentaci Jižní Koreje. Jeho další kroky vedly do florbalově exotické Číny, která však díky své velikosti má obrovský potenciál. Jeho misi však přerušila pandemie Covid-19 a situace jej donutila vrátit se do své rodné vlasti.