Nejmladší z bratrské trojice Kantorů, která je spojena s havířovským florbalem, Jakub se před sezónou vrátil z hostování v Petrovicích. Aktuální lídr tabulky z Petrovic, který poprvé ztratil body až v posledním hraném kole s Opavou, bude hostit Torpedo Havířov následující víkend a proto jsme vyzpovídali právě hráče, který tamní prostředí zná. Kromě hraní se taktéž věnuje výchově mládeže v našem klubu a na to samozřejmě přišla řeč také.

Ještě v loňské sezóně jsi oblékal dres Petrovic, jak na tu sezónu vzpomínáš?

Vzpomínám určitě v dobrém. Sezóna se nám výsledkově dařila a v těchto případech se atmosféra v týmu dělá vždy jednodušeji. Navíc jsem byl u otevření zbrusu nové Sportovní Haly v Petrovicích a poznal nové lidi, s kterými jsem si sedl nejen na hřišti, ale i mimo a s některými jsem v kontaktu doteď. Byl jsem spokojen i s osobními výkony, začal jsem v té době na sobě více makat a na hřišti to šlo vidět.

Před sezónou jsi se do Torpeda vrátil, byly i jiné varianty?

Předně musím říct, že bych z Torpeda nikdy neodcházel, kdybych mohl být součástí mužského A teamu. Několikrát jsem při návratu z hostování v Horní Suché absolvoval letní přípravu s muži, ale na extraligu to nikdy asi nebylo. I když si myslím, že si jí nejen v Havířově zahráli nebo vyzkoušeli mnohdy větší "manťáci" (smích). Po loňském sestupu z extraligy byl návrat variantou číslo jedna, ať už do první nebo druhé ligy, šel bych sem i do třetí klidně. Kdo by nechtěl hrát v klubu, v kterém je odmala, má v něm spoustu přátel a v hale zná každý kout. Je to sice otřepaná, ale pravdivá fráze - TH je moje srdeční záležitost.

Pojďme k letošní sezóně, konkrétně k poslednímu utkání. Ve Frýdku-Místku jste vyhráli 8:6, o vítězství jste rozhodli v závěru, jak bys utkání popsal?

Bylo to zajímavé utkání a pro diváky ke konci asi i zajímavé, jelikož jsme lacině přišli o vedení a nakonec se báli o výsledek, ale rozhodly zkušenosti. Frýdek má mladý a houževnatý tým a není se čemu divit, že hraje ve vrchních patrech tabulky, ale chybí jim vůdčí osobnost týmů. Navíc i přes vyrovnaný výsledek si myslím, že jsme většinu zápasu tahali za delší konec provazu.

Co říkáš na prozatimní výsledky týmu, popřípadě tvé osobní výkony?

Výsledky ideální nejsou, co si budeme povídat, i když předevedená hra není špatná. Před sezónou jsem určitě nečekal, že ztratíme hned dvě utkání v úvodu soutěže. Jsme pro soupeře velká kořist a to, že hrajeme lépe bohužel body do tabulky nepřidává, hraje se totiž na góly. V žaludku mi ty dvě prohry leží. S Přerovem jsem čekal těžké utkání, protože soutěž dobře znám a vím, že mají ve svých řadách šikovné hráče, ale jakým stylem jsme si potentovali zápas s Klobouky, to vystihuje nejlíp snad jen komentář tréni: "Klobouk dolů"! K mým individuálním výkonům se vyjadřovat nechci, zkrátka pořád je co zlepšovat, ale jsem rád, že se dokážu i bodově prosadit. Musím ale zmínit, že po zápasech, kdy jsem nebodoval mi navíc chodily smsky, jestli jsem vůbec hrál, což se naposledy stalo snad v elévech, jenže to jsem měl v lajně Miloše Tyla s Jirkou Juhaňákem (smích).

Vypadá to, že spolupráce s Michalem Kajpušem ti tedy sedí...

Už před návratem Kajpiho jsme si sedli i po lidské stránce, což výkonům na hřišti někdy pomáhá, ale že by z toho mohl být mnohdy až takový vítr a že při svém comebacku vstřelí čtyři branky a já mu na tři přihraju, to mě nenapadlo ani ve snu. A že mám někdy dost divoké sny (smích). Šlape ale celá pětka a pokud vyhráváme a podílíme se na tom celkově, pak musí mít dobrý pocit všichni.

Nyní Vás čeká utkání s Petrovicemi, kde jsi loni ještě působil. Bude pro tebe utkání něčím zvláštní a co od něj očekáváš?

Očekávám utkání, které bude mít měřítka vyšší, než druholigové. V obou týmech hraje dost vyšší ligou ostřílených borců, na střídačce jsou dva kvalitní trenéři, bude to dobrá partie a snad si do haly najde cestu co nejvíc fanoušků. Utkání pro mě až tolik zvláštní nebude, jelikož Petrovice před sezónou převzal jeden rádoby manažer, kvůli kterému dost kluků z loňské sezóny opustilo loď. Chuť vyhrát však budu mít velikou, jelikož je o co hrát. Petrovice jsou aktuální lídr a navíc mám malou perličku, od otevření haly se v loňské ani letošní sezóně v Petrovicích soupeř ještě neradoval. Doufám, že tu dosud nedobytou tvrz srovnáme se zemí! Možná vypíšu i nějakou motivaci (smích).

Po sobotním utkání s Petrovicemi zajíždíte do Opavy, míříte pro tři body?

Opava se také pohybuje na špici a Petrovicím jako jediný tým sebral prozatím body. Navíc hřiště v Opavě je trošku specifické a kdo tam byl, ví o čem mluvím. Rozměrově je trošku menší, než klasické hřiště a tak je to tam mnohdy jako v NHL, nebo na Lapači ve Vsetíně. Podmínky jsou ale pro oba stejné a ačkoliv domácí jsou jistě na svou halu zvyklejší, tak věřím, že domů pojedeme se třemi body.

V minulém rozhovoru jsme zpovídali tvého trenérského kolegu z elévů Petra Bezděčíka, musíme se zeptat i tebe, jak to s trénováním dětí vypadá?

Trénuji asi třetím rokem a stále je co zlepšovat. Důležité však je, že mám nějakou vizi, baví mě to a věřím, že dětem mám co předat. Na začátku toho jsem měl i spoustu energie, kterou momentálně dobijím za pochodu jako autobaterie. Někdy je to boj, ať už s hloupými trenéry honící si své ego, nebo s ambciózními rodiči, kteří již v elévech chcou mít florbalového Jágra a koneckonců i s lovci talentů okolních klubů srovnavajících se s Barcelonou, kteří v takovém prostředí jako je florbal slibují neskutečné věci a motají dětem hlavy. Čím míň takových lidí bude, tím se bude dýchat lépe, bohužel florbal není na takové úrovni, aby si mohl lidi vybírat a tak buďme rádi za každého, kdo se výchově dětí věnuje, ať už je jakýkoliv, alespoň v nynější situaci. V podstatě jak řekl můj kolega, cílem je vychovat nejen florbalistu, ale i člověka, který bude mít kladný vztah ke sportu, naučí se pracovat v kolektivu a u florbalu i nadále zůstane, ať už bude výkonnostně jakýkoliv. Nikde není napsáno, že pokud je napříkald do starších žáků "bambelok", že se to potom nemůže změnit. Chárovi taky říkali, že z něj hokejista nikdy nebude a kde je teď. 

Podobně jako u něj, jak vypadá tvá trenérská blízká či daleká budoucnost?

Práce s dětmi mě baví a naplňuje mě. Takovou práci totiž nelze dělat kvůli peněz, mnohem větší odměnou je, když vidítě, že z toho děti mají radost, baví je to a to, co jim předávám a učím je, nakonec používají. Navíc se chci kromě trénování věnovat i hraní a to se nejlépe kloubí právě s tím mládežnickým florbalem. Kdyby se totiž náhodou zápasy kryly a já nemohl, vůbec nic se neděje. Co jsem je totiž nenaučil v tréninku, už je na zápase za pět minut stejně nenaučím, což u dospělého florbalu je jinak. Tam by už hráči měli umět pracovat s balónkem na špičkové úrovni a řešit situace a já jim jen nakreslit, jakou budou hrát rozehrávku či jak na soupeře, což v elévech řešit nemusím a to mě právě baví. Co se tedy týče budoucnosti, maximálně se posunu k jiné kategorii, jinak úprk od mládeže neplánuji.