Ondřej Kowal působí v mužském dresu havířovského Torpeda nepřetržitě od sezóny 2000/2001. Zůstal věrný žlutočerným barvám v době slávy, i v dobách prokletí. Neodvábila jej ani prvoligová, ani druholigová příslušnost, získal s klubem dvě stříbrné medaile v extralize a nyní jako první hráč v historii klubu pokořil metu třistapadesáti utkání za hlavní tým! Troufáme si tvrdit, že takové číslo se horkotěžko sbírá v jakémkoliv klubu a jak sám Ondřej říká, meta čtyř set utkání je "za barákem".

Ahoj Ondřeji, v sobotu jsi proti Kloboukům odehrál třistapadesáté ligové utkání v mužském dresu Torpeda. Vzpomeneš si ještě na to první, v sezóně 2000/2001 jsi debutoval na domácí půdě, porazili jste ostravské FBC 6:2?

Ahoj, ano, pamatuji si na ten zápas velice dobře. Byl jsem o 20 kg lehčí a výrazně běhavější. Tehdy se bránilo výhradně osobně a jelikož jsem si chtěl splnit své obranné povinnosti, tak jsem se celý zápas nehnul od Aleše Zálesného (oba dva naleznete na hlavní fotografii z duelu z roku 2000). Byl z toho zoufalý.

Podíváme se trochu do minulosti. Vzpomeneš jsi, kdy a kde jsi objevil poprvé florbal? Popřípadě jakým stylem ses dostal do Torpeda?

První kontakt s flobalem byl asi ve druhé, možná třetí třídě v tělocviku. Už si to nepamatuji přesně. Mimo to, můj děda propagoval florbal v Sokole, takže jsem k němu měl blíže než ostatní. Do Torpeda jsem se dostal tak, že nám ve škole řekli, že se bude na naší škole trénovat a tak jsem přišel hned na první trénink, kde jsem se mimochodem potkal se svým současným spoluhráčem Michalem "Kajpim" Kajpušem. No a jelikož jsem chtěl hrát hokej, ale neuměl jsem bruslit, byl florbal - Torpedo jasnou volbou.

Co první ligová branka v dresu TH? Vypatráš jí v paměti?

Ano, pamatuji si, bylo to proti Ústí Nad Labem. Mohutně jsem napřáhl na polovině, ale míček nevyrazil k bráně takovou rychlostí, jakou nápřah signalizoval. Chvilku to vypadalo, že se míček i zastaví, ale k překvapení všech se dokutálel až za brankovou čáru mezi nohama brankáře, který chytal v dost neortodoxním podřepu.
 

Osobní statistiky kariéry Ondřeje Kowala

* sezóna stále probíhá

Třistapadesát utkání je celkem slušná porce. Na záda ti dýchají bratři Kožušníci a starší dvojice bratří Kantorů. Myslíš, že tě někdo někdy předstihne, popřípadě láká tě prolomit meta čtyřset utkání?

Abych řekl pravdu, kdybych na to nebyl upozorněn, nevěděl bych to. Myslím, že to jen tak někdo nepřekoná a že to ukazuje na mou oddanost Torpedu. Čtyřstovka už se třese, řítím se na ní. Trošku mě mrzí, že jsem nedostal dárkový koš, Kožuch by dostal (smích)

Letos jsi načal čtrnáctou sezónu v mužském týmu. Dá se říct, že jsi týmový inventář, co se ti vše vybaví za těch "hafo" sezón?

Nejvíce za tu dobu vnímám posun florbalu. Ať už je to vlastní  hra, vybavení, tak i věci okolo. Na extraligové úrovni už to není sport na udělání žízně, jako tomu bylo, když jsem začínal. Čistý sport, kde se hráči gentlemansky přiznávají. Přísunem peněz se dělá z florbalu něco, nač nemá a ani není připraven. Jsem rád, že jsem z tohoto kolotoče vypadl. Peníze kazí sport. Florbal není výjimkou. Mrzí mě to, ale dalo se to čekat. Ale florbalových nadšenců, co hrají jen pro zábavu, je víc než dost a za tu dobu jsem si mezi nimi našel mnoho kamarádů.

V Torpedu jsi strávil kus svého života, poznal spoustu lidí, prožil mnoho zážitků, co pro tebe znamenají žlutočerné barvy?

O lidech, které jsem poznal, jsem se již zmínil. Florbal se stal součástí mého života. Těžko říct, jak bych naložil s veškerým volným časem, kdybych nehrál. Asi by byl můj život chudší o zážitky, historky a emoce. V Torpedu jsem cca 15 let, tak myslím, že netřeba rozvádět, co pro mě Torpedo znamená. Kdybych dostal žloutenku, musel bych si domalovat černé pruhy na tělo.

Mužský havířovský florbal v poslední době, konkrétně po sestupu z extraligy nezažívá zrovna nejsvětlější chvilky. Jak to bereš z pohledu hráče?

Přijde mi to smutné, že Havířov přišel o extraligu. Historií, zázemím i diváckou kulisou Havířov jednoznačně na extraligovou mapu patří. Bez financí to ale nejde. Věřím, že by se to mohlo v budoucnu zlepšit. To by se ale lidé rozdělující peníze pro sport ve městě museli trochu přeorientovat. Nechme se překvapit.

V druhé lize se prozatím nacházíte na čtvrté pozici. Přišly prohry s Přerovem a právě s Klobouky, kde jsi slavil jubileum. Nejsou to zbytečné ztráty?

Jsme herně na jiné úrovni, než týmy, se kterými jsme doposud hráli. Přerov hrál svůj nadstandard a podržel je vynikajícím způsobem brankář. Ti si výhru zasloužili. S kloboukářema jsme si zápas prohráli sami vlastní hloupostí. Raději to nebudu rozebírat. Doufám ale, že se z tohoto zápasu poučíme.

Po šestém kole v druhé lize se již dá trochu hodnotit, jakou kvalitu podle tebe druhá liga má?

Nemá (smích). Cítím obrovský kvalitativní úpadek mezi extraligou a druhou ligou. I zde jsou dobří hráči, ale hraje se v daleko pomalejším tempu. Zápasy jsou tím divácky méně atraktivní. Takticky jsou druholigové týmy velice slabé. Tedy alespoň ty, které jsem viděl v akci.

Poslední otázka bude mířit k tvé pětce. Ačkoliv mazák, usídlil ses v třetí obranné dvojici. Jak jsi spokojený se svými výkony, potažmo výkony celé pětky?

Není rozhodující číslo formace, ale kolik příležitostí dostává a s tím jsem spokojen. Se spoluhráči si většinou vyhovíme. Je to dobrá brázda, snažím se to klukům nekazit (smích). Daří se nám dávat góly, čemuž přispívá spolupráce Kantora nejml. a navrátilce Kajpuše. A se svým parťákem z obrany jsem hrával již dříve, takže nic nového, spokojenost.