Letošní sezóna se stále ještě nerozeběhla a vypadá to s ní bledě. My se rozhodli vám vyplnit nějaký ten čas a připravili jsme delší rozhovor s obráncem mužského áčka Erikem Šochmanem, který v Torpedu působí již 10 let! Jaký byl jeho florbalový začátek a jak vnímá tuto epidemiologickou situaci? To a mnohem více se dozvíte v tomto rozhovoru!

Začneme úplně od začátku, jak ses k florbalu vůbec dostal a proč zrovna florbal?

Vzhledem k tomu, že jsem od malička trpěl na nejrůznější alergie, tak mi doktoři doporučili jednoznačně halový sport. Upřímně ani nevím jak, ale ocitl jsem se na tréninku někdejšího havířovského klubu Slavia Havířov. Moc dobře si vzpomínám na svůj první zápas, kdy jsme v elévech prohráli právě s Torpedem 15:0, tehdy se naštěstí ještě hrálo na maximální skóre o 15 gólů.

V roce 2011 si přestoupil do Torpeda, proč zrovna tento klub? Jsi tu spokojený?

Pokud si dobře vzpomínám, tak to bylo v období starších žáků/dorostu.Ve Slavii to nebylo ideální, bylo nás málo a byli jsme rádi, když se nás na zápas sešlo alespoň šest. Spolu se svým spoluhráčem od mala a "bráchou" Marianem Klozou jsme se tehdy rozhodli přestoupit právě sem. Tehdy o mě jevilo zájem ještě i ostravské FBC, kde jsem odehrál letní turnaj a absolvoval i nějaký ten trénink. Nakonec ale rozhodlo to, že jsem nastoupil na střední školu do Havířova. Tak jsem dal přednost Torpedu, kde tehdy hrál i můj kamarád a spolužák z gymplu Patrik Ožana. Troufám si říct, že tým už měnit určitě nebudu. Jsme jedna velká rodina, všichni z Havířova a blízkého okolí, takže máme dobré vztahy nejen v kabině nebo na hřišti, ale i v osobním životě. Prostě #THvSrdci.

Skoro celou svoji florbalovou kariéru si hrál na postu útočníka, jak si se dostal do obrany?

V útoku jsem hrál od malička a strašně mě bavilo dávat góly. Ještě v extralize juniorů jsem hrál v útoku. Po přechodu do mužů mě však jednou při zápase v Opavě dal trenér Filip Kubíček do obrany a udělal to nejlepší co mohl. Dal mi do florbalu nový impuls. Doteď si pamatuji, že jsem ze začátku vůbec nevěděl, co mám dělat a byl jsem naprosto zmatený. Teď asi po pěti letech v obraně už bych post neměnil. Ovšem ty útočné choutky mi v hlavě zůstaly pořád. 

Jaké jsou tvé florbalové cíle a sny?

Teď už to nebude, jako když jsem byl malý a chtěl být ten nejlepší na světě. Teď je mým florbalovým snem se alespoň jednou s Torpedem do té Superligy podívat. Co si budeme, Torpedo tam prostě patří! 

Letos se už asi dohrání sezóny v klasickém režimu nedočkáme, jak bys zhodnotil ty čtyři odehraná utkání?

Po nedohrané loňské sezóně jsme se určitě všichni těšili, že si znovu naostro zahrajeme. Letní příprava byla týmově výborně odmakaná, ovšem první čtyři zápasy ukázaly, že to asi nebylo ono. Nejprve "povinná" a utrápená domácí výhra se Startem. Druhé kolo nás Budějovice přejeli jejich silovým stylem, který nám moc nesedne. Na třetí kolo jsme se těšili všichni, jelikož to bylo derby se Slovanem. Kamarádi prostě nejsme a věděli jsme, že to bude pořádná řežba. Slovan jsme k ničemu nepustili a vyhráli 8:3. Dva dny potom jsme pak nepochopitelně prohráli s ostravskou Letkou. Takže bych to vůbec kladně nehodnotil. Je to škoda, že se to letos tak brzo ukončilo. Souhlasím s tím, že se sezóna už letos nejspíš nerozjede v klasickém formátu a je to možná dobře. Moc si nedokážu představit, že by se hráli nějaké zápasy formou miniturnajů. Alespoň se zase všichni budeme ještě o něco více těšit na sezónu následující.

Jsi učitel na základní škole, proč ses rozhodl zrovna pro takovou profesi a co říkáš na distanční výuku?

Už od základní školy jsem si říkal, že budu učitel. A zatím to klape. Mám za sebou 3/5 vysoké školy. Teď mě čeká navazující magisterské studium. Prozatím dělám vychovatele ve školní družině a vypomáhám v mateřské škole, takže mě osobně se distanční výuka netýká.

Všechny ovlivnila koronavirová krize, jak zasáhla tebe a co si myslíš o zákazu sportu?

Mě zasáhla celkem dost a to hlavně po zdravotní stránce. Covid jsem prodělal bez příznaků, ale přibližně po třech týdnech to na mě dolehlo a nedokázal jsem vyjít ani pár schodů, bez toho aniž bych se zadýchal. Teď (musím zaklepat) je to už mnohem lepší a pomalu se zapojuji do individuálních tréninků. Zákaz sportu je prostě škoda, ale chápu vážnost situace a nezbývá mi nic jiného, než to respektovat.

To mě přivádí k otázce, jak momentálně jako tým fungujete?

Téměř každý týden máme s trenéry online meeting, kde si vždy řekneme důležité informace na následující období. Všichni jsme sportovci a snažíme se držet v nějaké slušné formě. Běh a domácí cvičení je teď ale asi to jediné, co můžeme dělat. Vše zapisujeme do tréninkových deníků.

Děkujeme za rozhovor a hodně štěstí!