Havířovský dres v následující sezóně neoblečou obránce Michal Čontoš ani útočník Michal Starostka. Klub se s oběma těmito orlovskými odchovanci dohodl na ukončení spolupráce. Starostka patřil do kádru žlutočerných barev celé dvě extraligové sezóny, Čontoš pouze tu minulou. Oba dva se rozloučili s Havířovem v přípravném utkání proti Třinci, kdy si Starostka dokonce připsal hattrick a pomohl k výhře Havířova 8:5.

Důvody tohoto rozchodu vysvětluje prezident klubu Roman Kantor a trenér hlavního mužstva v jedné osobě: "Oba klucí bydlí v Orlové a vzhledem k tomu, že ve druhé lize nepotřebujeme mít kádr "přecpaný", domluvil jsem se s klukama, že raději budu upřednostňovat naše juniory, ať se otrkávají v mužské kategorii a tím pádem, že pro ně v kádru není místo. Kluci to vzali v pohodě. Junioři se dle plánu dostali do sestavy již v Poháru v Třebíči a lize v Prostějově."

Michal Starostka, 3.1.1987

Michal Čontoš, 26.1.1983

Michal Starostka: Torpedo je jeden z nejúspěšnějších klubů u nás, což nemění ani momentální krize

Ahoj Michale, společně s Michalem Čontošem Vám bylo oznámeno, že v Havířově nebudete pokračovat. Jak jste se to dozvěděli a jaký z toho máš pocit, jaké jsou důvody?

Zdravím všechny florbalové fanoušky. Vzhledem k tomu, že Havířov bohužel opustil extraligu a nyní bojuje v druhé lize, došlo k mnohým změnám v klubu. Jednou ze změn bylo právě ukončení našeho působení v mužském A-týmu. Po přátelském utkání s Třincem jsme se na tomto kroku dohodli s Romanem Kantorem. Toto rozhodnutí se jeví jako logický tah. Výchova mladých hráčů je pro havířovský klub důležitá, je proto důležité jim dávat šanci v zápasech, aby nasbírali zkušenosti. Je lepší pro klub v této situaci nechat hrát mladého juniora nebo kluka, který přišel do mužské kategorie, než takové staré kopyto jako jsem já, které je už těžko dále formovat. (smích) Když budu mluvit za sebe, tak jsem uvažoval o ukončení působení v Havířově. Velká část loňské sezóny, která nakonec skončila sestupem, kdy jsme často prohrávali, působila negativně na atmosféru v kabině. Nebylo moc příjemné obětovat všechno florbalu, dřít na tréninku a potom o víkendu opět prohrát a sedět v kabině po zápasu se svěšenou hlavou. Tohle musí každému florbal jednoduše znechutit. Když k tomu dále připočtu nespokojenost se svými výkony, časovou a finanční vytíženost, dá se očekávat, že vás sport, který milujete, najednou začne otravovat. Florbal mám hodně rád, ale po dvou sezónách v extralize jsem byl florbalově „unaven“. Sestoupilo se do druhé ligy a i když je tato úroveň pořád bezesporu kvalitní, tak motivace už není tak velká.

V Havířově jsi strávil dvě extraligové sezóny, vzpomeneš si, jak jsi se do Havířova dostal?

Samozřejmě. Po mnohaletém působení v týmu 1.Fbk Eagles Orlová jsem chtěl okusit florbal na vyšší úrovni. Vybral jsem si na sklonku roku tým z Horní Suché, který trénoval Roman Kantor. Ten mi nabídl možnost zahrát si extraligu za havířovské Torpedo. Já jsem s respektem a s velkým díky odmítnul. Při jedné pozápasové tiskovce (smích) v rámci Czech openu, kde jsem se společně potkal v týmu Horní Suché s nejmladším z tria Kantorů, Kubou, jsem byl však "přemluven". Chytnul jsem tedy příležitost za pačesy a plný očekávání se vydal do světa florbalové extraligy. Tady bych chtěl vzkázat všem, aby si šli za svým a nebáli se velkých výzev, protože tím můžete jen získat a posunout se dopředu.

Jak na Torpedo budeš vzpomínat? Co se ti vybaví během těch dvou strávených sezón?

Na Torpedo jen v dobrém, ale na působení týmu v extralize moc dobře ne. Jsem rád, že jsem dostal šanci si zahrát s nejlepšími hráči a okusit prostředí vrcholového florbalu u nás, byla to pro mě velká škola. Moc si toho vážím, snažil jsem se tomu dát maximum. Mrzí mě však, že jsem toho na hřišti nepředvedl více. Vybaví se mi spousta dobrých lidí, žlutočerná barva, husí kůže, kterou jsem měl pokaždé, když jsme nastupovali na hřiště za doprovodu týmové hymny, dřina, která mě bavila, fanoušci, pokřik „NA NANA NA NÁÁÁ …..“, Bezďovo piánko, které jsme nikdy neudělali správně (smích), spousta radosti, ale bohužel také nepodařená sezóna, sestup a s tím spojené smutné pocity.

Jaké budou tvé další florbalové kroky?

Jelikož nebyl žádný telefonát z Finska ani Švédska (smích), tak se pravděpodobně vrátím do svého mateřského klubu 1.Fbk Eagles Orlová, pokusíme se postoupit a florbalem se chci začít opět bavit.

Chtěl by si něco vzkázat fanouškům, hráčům, komukoliv?

Hráčům a vedení děkuji za cenné zkušenosti a za to, že to se mnou v kabině vydrželi a samozřejmě jim přeji hodně úspěchů v budoucích sezónách, ať dostanou havířovský florbal opět na výsluní.
Hráčům A-týmu bych chtěl vzkázat, ať mají na paměti, že reprezentují jeden z nejúspěšnějších klubů u nás, a podle toho by také měli přistupovat k tréninkům a zápasům. Tento fakt nemění ani to, že si havířovský florbal momentálně prochází krizí.
Fanouškům bych rád vzkázal, že jsem si vážil každé podpory z jejich strany a tímto jim poděkovat. Doufám, že si diváci najdou cestu do Městské haly jako doposud a pomůžou tak klukům k návratu florbalu v Havířově tam, kam patří.

Oběma Michalům hodně štěstí a ať se daří jak v osobním, profesním tak i sportovním životě!

Na závěr bychom ještě rádi zavzpomínali na první rozhovor Michala Starostky pro televizní kamery po prohraném utkání s Tatranem Omlux Střešovice (6:8) na domácí půdě v sezóně 2011/2012, který proběhl přesně měsíc a jeden den po přechodu Michala do Torpeda. Rozhovor tehdy okomentoval po svém: "První rozhovor? Jak říkám, bylo to jako první sex.... krátké a tragické!"