Je po sezóně. Většina florbalistů již odložila své florbalové náčiní a věnuje se doplňkovým sportům či odpočinku. Pouze nejmenší hráči našeho klubu mají před sebou ligové turnaje. Témat, o kterých psát není tolik, ale přesto se některé najdou. Přinášíme Vám zajímavý rozhovor. Tomáš Zicha (červený dres číslo 19) není sice odchovancem Torpeda Havířov, ale spojil s nim několik let své kariéry. Nyní však brázdí palubovky ve France Floorball Division 1 a s klubem z Annecy bojuje o francouzský Titul!

Ahoj, začneme pěkně popořadě. Většině havířovských fanoušků jsi jistě utekl v zapomnění. Popiš, jaké byly Tvé první florbalové krůčky, v jakém klubu a jak se Tvá kariéra vyvíjela?

S florbalem jsem přišel poprvé do kontaktu ještě v době, kdy jsem hrál hokej a chodil na hokejovou školu v Havířově. Můj první klub, kde jsem hrál své první zápasy byl Royal Havířov, pak jsem se přes různé další kluby dostal do FbK Havířov, kde jsem v 16ti poprvé hrál za muže. Po třech sezonách jsem dostal možnost zkusit trénovat s Torpedem a nakoukl tak do velkého florbalu. (Vlastně za mnou přišli na stolárně Zbyňa Bernacik a Pavel Kožuch, jelikož jsme v ten den porazili s FbK B Torpedo B, za které oni dva ten zápas zrovna hráli). Torpedo tehdy zažívalo svůj zlatý věk a tak jsem měl možnost zahrát si se skvělými hráči a reprezentanty, což ovšem znamenalo, že dostat se do základní sestavy nebylo vůbec snadné. Tréninky měly dobrou úroveň a jako mladý hráč jsem se od zkušenějších spoluhráčů hodně naučil. Měl jsem možnost odehrát zápasy proti nejlepším českým hráčům a také ochutnat atmosféru play-off. Bohužel jsem se v době, kdy se mi herně nevíce dařilo zranil proti Vítkovicím a sezóna pro mě skončila.

PROFIL NA STRÁNKÁCH HAVIROVSKYFLORBAL.CZ: #21 TOMÁŠ ZICHA

Pokoušel ses ještě po zranění vracet do extraligového kádru Torpeda? Od florbalu sis odpočinul a následně jí "restartoval" na rekreační úrovni v Praze, je to tak?

Po sezóně jsem dokončil studia a ještě stihl s týmem Czech Open, nicméně už jsem byl rozhodnutý zkusit štěstí v Praze a k velkému florbalu jsem se už nevrátil. Nějaký čas jsem nehrál vůbec, ale florbal mi začal chybět a tak jsem začal hrát v Praze regionální soutěž za B.U.H. Praha. Chyběla mi klubová atmosféra a srandičky, ale musím uznat, že na vyšší úroveň už jsem se necítil. Hrát florbal vrcholově po práci, trénovat 3-4 krát týdně a každý víkend jezdit na zápasy, to chce velkou oběť.

Pro Tvé známé není tajemstvím, že jsi velký cestovatel. Do kterých nejexotičtějších destinací jsi se podíval a kde všude jsi se setkal s florbalem?

Cestování se stalo mou velkou vášní, ale za úplného světoběžníka se nepovažuji. Podíval jsem se spíš po Evropě. Z exotiky jsem navštívil Thajsko a přes půl roku jsem žil na kanárských ostrovech, kde to ovšem moc o florbale nebylo. Věnoval jsem se spíše surfování. Lidé tam neví pořádně ani o hokeji natož o florbale.

Letošní sezónu hraješ nejvyšší francouzskou soutěž, jak jsi se do Francie dostal? V jakém městě jsi se zabydlel?

Do Francie jsem měl možnost jet za rodinou a před odjezdem mě napadlo, že bych mohl zkusit kontaktovat klub "nedaleko" místa, kam jsem jel, jestli by byla možnost si s nimi zatrénovat. Bydlel jsem v malé vesničce v horách a na tréninky dojížděl 90km do Annecy, blízko hranic se Švýcarskem. Přes počáteční jazykovou bariéru jsem celkem rychle zapadl a začal se řešit můj přestup.

Pojďme k francouzskému florbalu. Hraješ za klub Trolls Annecy floorball club, který je poměrně mladý. Jak funguje, kolik má členů, jak často se trénuje? Má i jiné družstva kromě toho mužského?

Náš klub byl založen v roce 2012 a hned v první sezóně dokázal vyhrát play-off D2 a postoupit do D1, tedy do nejvyšší soutěže. Klub je skutečně nový a spousta věcí se dělá za pochodu, máme tedy jen A-mužstvo, ale za poslední rok se tady udělal velký kus práce. Ovšem je toho ještě spousta před námi. Florbal ve Francii je sportem skutečně druhořadým, rozvinutější je jen v některých regionech a podle toho to také vypadá. Není snadné získat prostory na trénování a ani nábor hráčů se nemůže opřít o širokou základnu jako třeba u nás. Máme v týmu bývalé hokejisty nebo hráče inline hokeje, ale třeba kluky kteří začali loni. Zkušených nás je v klubu skutečně jen pár, trénujeme dvě hodiny týdně a to není mnoho času pro tak mladý tým. Nicméně nadšení pro florbal je velké a mladí se učí rychle. Tento fakt dokazuje především to, že polovina týmu dojíždí z daleka. Tak například z Lyonu, Marseille, Zurychu, Insbrucku a Ženevy. Osu týmu tvoří několik reprezentantů Francie, máme kluky ze Švýcarska a nedávno se k nám připojil krajánek z Anglie Martin Vyskočil. Je někdy až k neuvěření, že tento evropský slepenec funguje, ale postup do semifinále to dokazuje.

Jaká je kvalita francouzské nejvyšší soutěže a jakým systémem se hraje? Kolik úrovní ve Francii je, jak to je s návštěvností a organizaci utkání?

Ve Franci jsou pouze dvě ligy a co se týče organizace, jsou hlavním problémem obrovské vzdálenosti. Některé týmy mají od sebe i 800 kilometrů, což vedlo logicky k turnajovému způsobu zápasů. Týmů je 10 a 6 jich jde po základní části do play-off. První dva jdou rovnou do semifinále, zbylé 4 hrají o 2 místa v semifinále. Kvalitou by se dala soutěž přirovnat zhruba k třetí nejvyšší lize u nás. Technika a organizace hry se hodně dohání nasazením, takže si člověk skutečně zaběhá. Velkým problémem je ovšem systém nasazování rozhodčích, o jejichž nezávislosti by se dalo mnohdy pochybovat. Stává se běžně, že zápasy pískají kluci z týmů, kteří jsou v tabulce těsně za tebou, ale i na tom se už začalo pracovat. Jde to, ale pomaleji, než by mohlo. Chybí ovšem finance a větší vůle dostat florbal ve Francii dál. Táhnou to jen prezidenti klubů, trenéři a pár nadšenců.

Podobně jako v jiných florbalově rozvojových zemích, i ve Francii jistě působí mnoho cizinců. Kolik je ve Francii českých krajánků?

Čechů celkové ve Francii moc není, asi i z důvodu složitosti jazyka, takže bys české hráče spočítal na prstech jedné ruky. V lize hraje pár švýcarů a prakticky celá IFK Paříž je složená z finů a švédů, ovšem 90% hráčů je z Francie. Tohle je pozitivní fakt do budoucna.

Na internetu se dá lehce vypátrat, že Tvůj tým se z pozice nováčka dostal do semifinále nejvyšší soutěže. Je možnost získat hned v první sezóně v nejvyšší soutěži Titul?

Myslím, že to není nemožné. Už v průběhu základní části jsme byli pasováni na černého koně soutěže. Do play-off jsme šli ze 3. místa. Pokud se nám budou vyhýbat zranění a nevyhne se nám forma máme šanci titul vyhrát.

Poslední otázka míří do budoucna. Kam povedou Tvé další kroky? Je možné, že vyzkoušíš i jinou zahraniční soutěž?

Tak to je opravdu ve hvězdách. Soustředím se na konec sezóny a pak se uvidí. Klub dělá maximum, abych zůstal a parta je skvělá. Pomohli mi najít práci a zařídili bydlení. Francouzky se už domluvím, město je krásné a cítím se tu dobře. Bude-li možnost, zůstanu. Ovšem člověk nikdy neví.


PODOBNÉ ČLÁNKY:

Velká Británie: Roman Höger, odchovanec Torpeda ve službách Chester Vikings