Velký talent a jeden z nejužitečnějších hráčů dorosteneckého týmu. Marián Kloza ale už druhým rokem sbíral zkušenosti v juniorském týmu. Loni jako nejmladší člen a „žolík“ pomohl k postupu do extraligy, letos zase k semifinále a celkovému 3. místu v ČR. V předposledním juniorském rozhovoru zhodnotil nejen zásadní rozdíly mezi těmito kategoriemi.

Ahoj Mariáne, dělal si už vůbec někdy rozhovor?

Ne, ještě ne.

Představ se nám nejprve. Taky patříš k hráčům, co si po nepovedené střele ihned upraví lopatu? (smích)

Podle mě tohle dělá 99% všech hráčů na světě a určitě mezi ně spadám (smích). Za nepovedenou střelu přece vždy může lopata (smích).

V kategorii juniorů budeš hrát ještě 2 roky. Omluv mou neznalost dorosteneckého týmu, ale kdo kromě tebe ještě příští rok posílí juniorský tým?

No, jelikož se dorostenecký tým skládá většinou z ročníků 1998, tak do příštího roku zřejmě juniorku posílí jen Jirka Vyležík. Ten je u nás jen na hostování, ale do příští sezóny by chtěl zůstat.

Jaký je to skok, když vlastně už 3 rok hraješ dorosteneckou ligu, loni ještě 2. juniorskou ligu a letos dokonce juniorskou extraligu?

Dorostenecká liga jde podle mě hodně dolů, jak už jsem řekl, náš dorost se skládá většinou z ročníků 1998 a k tomu asi další 5 hráčů jsou ještě o rok mladší. Díky tomu tempo hry trochu upadá, než jak tomu bylo před rokem. Za juniory jsem si poprvé zahrál, někdy v polovině nebo na konci minulé sezony, jelikož tým byl hodně zúžený vlivem nemocí. Od té doby jsem se dostával pravidelně do sestavy a dokázal jsem se i párkrát prosadit. Letos jsem už od začátku sezony nastupoval do všech juniorských zápasů a za tu možnost jsem strašně poctěn.

Během sezóny sis jistě vyzkoušel i hrát v základní sestavě, většinou tomu ale tak nebylo. Přece jen patřil si k mladším a méně zkušeným členům týmu. Jak ses stavěl k pozici takového "žolíka"? Ačkoliv kdykoliv si nastoupil, týmu si výkonem pomohl, nebo si dokonce bodoval.

Já jsem rád za každou příležitost, kterou dostanu. Ono když je v týmů tolik skvělých hráčů, tak je těžké probojovat se do elitní patnáctky, ale to už záleží jen na rozhodnutí trenérů. Nemyslím si, že bych výkonem nějak pomohl, ale přesto se snažím ze hřiště odejít vždy s dobrým pocitem a když se mi podaří vstřelit nějaký ten gól, tak je to pro mě velké plus.

Většinou Tě trenéři stavěli do třetí lajny, hrál si ale i ve druhé. Ta během celé sezóny prošla řadou změn. S kým se ti z celého juniorského týmu hrálo nejlépe?

Nejlépe se mi asi hraje s hráči, se kterými jsem hrál loni dorostence, protože vím, co od nich čekat a kam se mám postavit. Ale jinak nemám problém hrát s kýmkoliv, dokážu se tomu přizpůsobit.

V polovině sezóny se v dorosteneckém týmu stala zásadní věc. Na pozici trenéra skončil Roman Soušek. Jak si ty vnímal situace ohledně trenérů v dorostech?

Pan Soušek byl můj první trenér, pod kterým jsem za Torpedo hrál. Jelikož za Torpedo hraju jen tři roky, naučil mě toho celkem dost a byla s ním i někdy sranda. Díky němu jsem se už 2x dostal do Moravskoslezského výběru, které také trénoval. Musel z trenérského postu odstoupit kvůli práce, ve které zřejmě nestíhal a nemohl se nám kvůli toho pořád věnovat. Na jeho místo přišel pan Mikula, který pracuje ve vedení klubu. Podle mě tuto výzvu zvládá velice dobře a doufám, že dokáže dorosty do příštího roku pozvednout.

Má poslední otázka míří k semifinále a celkovému 3. místu v juniorské extralize. Klidně se rozepiš a něco pěkného nám řekni.

Do semifinále jsme chytli Ostravské FBC, které loni tuto soutěž vyhrálo a letos chce jistě tento titul obhájit. Takže byli i jasným favoritem na postup do finále. Jenže podle mého jsme pro ně byli celkem tvrdým oříškem, jelikož jsme první semifinálový zápas prohráli pouze o gól, který se jim povedlo vstřelit až 2 minuty před koncem. Ve druhém zápase jsme byly místy i lepší, jenže ve třetí třetině jsme se soustředili spíše na rozhodčí, kteří pískali jen na jednu stranu. Poté jsme dostali tři rychlé góly a na obrat už bylo pozdě. Ve třetím zápase, který se hrál u nás v Havířově, jsme doplácely na neproměněné šance, které nás teď asi hodně mrzí. Ale co se dá dělat, snad jim to příští rok vrátíme a budeme mít opět šanci bojovat o titul juniorské extraligy.

Děkuji a užijte si zasloužené oslavy