Kompletní třiadvacáté kolo měla včera na programu 1. florbalová liga mužů. Torpedo sice na domácí půdě ve vyrovnaném utkání podlehlo plzeňské Slavii, ale vlivem ostatních výsledků je stále na třetím místě druhé nejvyšší soutěže. Situace, tři kola před koncem, v tabulce je však velmi napěchovaná a rozdíl mezi třetím a osmým místem je pouhé tři body.
Předposlední představení na domácí hale v rámci základní části 1. ligy čeká florbalisty Torpeda Havířov již zítra. Základní část pomalu stříhá metr a do jejího konce zbývají čtyři utkání. Zatímco Havířov se bude snažit o udržení třetí příčky, Slavia Plzeň ještě stále nemá jistotu play-off, potažmo předkola.
Stále teprve dvacetiletý brankář a jednička hlavního mužstva z posledních dvou ročníků do letošní sezóny "zasáhl" vlivem zranění pouze do jednoho utkání. V něm si však žádné minuty nepřipsal, byl pouze na střídačce a vzhledem k nastalé situaci, kterou popisuje v rozhovoru, v nejbližší době další ani nepřipíše.
Na půdu Otrokovic se vydali havířovští v rámci 22. kola 1. ligy mužů. V sestavě žlutočerných chybělo hned několik základních kamenů a tak se na půdě celku bojujícího o poslední vstupenku do předkola play-off za ničím extra nehnalo. Utkání nakonec dospělo do prodloužení a jelikož se ani v něm nerozhodlo, o tom, že bod navíc zůstane doma rozhodly Otrokovice až v 9. sérii nájezdů.
Německá Bundesliga pod lupou, Honza Žwak o svém angažmá v Bonnu
Během třicetileté historie klubu se našlo hned několik odchovanců, nebo hráčů, kteří prošli klubem a vydali se díky florbalu na zahraniční "misi". V raných letech děrovaného míčku bylo vymodlenou zemí Švýcarsko, ale to již nyní zcela neplatí a navíc se hráči se žlutočernou minulostí ocitli hned v několika florbalově exotických destinacích. Namátkou můžeme zmínit Francii, Jižni Koreu, Rakousko nebo Velkou Británii. Nyní jsme vyzpovídali Honzu Žwaka, odchovance českotěšínského florbalu, jenž z Torpeda odešel do německé Bundesligy v roce 2020 a nyní zde kroutí již šestou sezónu.
Z Torpeda jsi přestupoval do německé Bundesligy v roce 2020. Jak se tehdy tento Tvůj mezinárodní přestup uskutečnil?
Ten přestup se zrodil zhruba před pěti lety, dnes už běží moje šestá
sezóna v Německu. Celé to začalo s mým kamarádem a bývalým spoluhráčem z
Torpeda Jakubem Holešem. Byl to právě on, kdo přišel s myšlenkou zkusit
zahraničí a oslovil několik klubů. Nechtěl do toho jít sám, a tak se mě
zeptal, jestli bych do toho nešel společně s ním.
Upřímně nás tehdy překvapilo, kolik klubů se ozvalo zpátky a jak
pozitivní ty reakce byly. Ještě víc nás překvapilo, jak atraktivní
podmínky dokážou zahraniční kluby nabídnout hráčům zvenku.
Nakonec tedy zvítězil Bonn, protože právě oni byli od začátku
nejaktivnější. Komunikace byla velmi otevřená, rychlá a profesionální,
všechno probíhalo férově a s jasným plánem. Pro mě to byl hlavně velký
krok mimo komfortní zónu a skvělá příležitost jít sbírat nové zkušenosti
– sportovní i životní. Klub nám hodně pomohl s celým přechodem, takže
jsme se mohli soustředit hlavně na florbal a adaptaci v novém prostředí.
Zpětně můžu říct, že to bylo správné rozhodnutí, které jsem tehdy mohl
udělat.
Jakub Holeš (vlevo) a Honza Žwak v dresu Bonnu, sezóna 2020/2021.
Můžeš prozradit, které kluby, z jakých koutů světa se ozvaly?
Ozývaly se kluby z různých koutů Evropy i mimo ni.í Z Německa to byly
například Lipsko nebo Holzbüttgen, ale přišly i nabídky ze zahraničí –
konkrétně z třetí švýcarské ligy, třetí švédské ligy, z nejvyšší dánské
soutěže a dokonce i z americké NAFL (North American Floorball League - poznámka redakce).
Bylo pro nás docela překvapení, jak široký zájem se tehdy objevil a o
to víc jsme si museli dobře rozmyslet, kam a proč jít.
Kuba Holeš se po jedné sezóně vrátil zpět do Torpeda, nyní nastupuje v Horní Suché, proč jeho štace nebyla delší?
Původně jsme oba plánovali, že do zahraničí vyrazíme na jeden rok. Kuba měl po sezóně v Bonnu v plánu vyzkoušet ještě švýcarskou ligu, ale na poslední chvíli to bohužel padlo kvůli covidu a neuskutečněnému sponzoringu, který měl být součástí přestupu. Nakonec se proto vrátil zpět do Torpeda, kde celé léto trénoval a znovu se zapojil do týmu. Zároveň se začal naplno věnovat svému párty e-shopu, který se mu dnes daří velmi dobře rozvíjet. Takže i když jeho zahraniční štace nebyla delší, byla to pro něj cenná zkušenost a krok, který mu dal hodně i mimo florbal.
Nastupuješ za SSF Dragons Bonn. Jak bys tento klub popsal?
SSF Dragons Bonn bych popsal jako soudržný, ale zároveň velmi ambiciózní
klub. Má jasnou strukturu a konkrétní cíle, na kterých se systematicky
pracuje. Velkou roli v tom hrají finští trenéři, kteří mají zkušenosti z
finské F-liigy. Přinesli sem nejen know-how, ale i svoji mentalitu a
způsob práce, což je pro celý klub obrovský přínos. Atmosféra v
týmu je skvělá. Máme tady hodně mladých kluků – a pak pár zkušenějších,
kam už se dneska řadím bohužel i já. (smích) Tým je navíc mezinárodní,
potkávají se tu hráči z různých zemí, což nás posouvá nejen sportovně,
ale i lidsky. I díky tomu tady funguje silný týmový duch.
Velkým plusem je také zázemí a organizace klubu. Klub se o hráče opravdu
dobře stará, tréninky mají tempo a jasnou strukturu. Kromě týmových
tréninků je tu prostor i pro individuální tréninky a osobní feedback,
což pro mě osobně jako hráče hraje velmi důležitou roli v dalším
rozvoji. Celkově je tady vytvořené prostředí, které podporuje dlouhodobý
růst a dává každému hráči možnost posouvat se dál.
Kromě florbalu děláš v Německu jakou civilní práci, respektive čím vším sis prošel?
Po příchodu do Německa jsem začínal u jednoho z klubových sponzorů na
německé poště. Pracoval jsem tam pár hodin týdně a jednalo se hlavně o
manuální práci s dopisy, měl jsem tam své pevné místo a byl to dobrý
start, jak se postupně zorientovat v novém prostředí. Současně
jsem dokončil Vysokou školu báňskou v oboru energetika, učil se jazyk a
snažil se najít uplatnění ve svém oboru. To se nakonec povedlo a už dva
roky pracuji na plný úvazek jako projektant fotovoltaických elektráren.
Jak se ti líbí město Bonn, které je počtem obyvatel zhruba o 50 tisíc větší, než například Ostrava?
Bonn je hezké, příjemné město, které má všechno, co člověk potřebuje, a
zároveň nepůsobí hekticky. S přítelkyní bydlíme v bytě, odkud máme
všechno kousek, do centra, na trénink, ale i do přírody. Město je hodně
přizpůsobené dopravě na kole, takže je to pro nás nejčastější a
nejpohodlnější způsob, jak se pohybovat. Město má zároveň hodně
studentskou atmosféru, takže je tu spousta mladých lidí, dobré
restaurace, bary i kavárny. Každý si tu najde to své, ať už hledá klid,
sport nebo společenský život.
Jaké jsi s klubem dosáhl výsledky během sezón, které tam působíš, tedy od 2020/2021?
S Dragons Bonn jsem od samotného začátku jejich působení v nejvyšší
německé soutěži. První sezóny nebyly jednoduché – zhruba tři roky jsme
bojovali hlavně o udržení v lize a sbírali zkušenosti. Postupně se ale
klub i tým začal posouvat. V následující sezóně se nám už
podařilo probojovat do play-off a minulý rok jsme udělali další velký
krok, když jsme skončili na bronzové příčce. Je na tom krásně vidět
postupný vývoj a dlouhodobá práce, kterou klub odvádí. Letos můžu
otevřeně říct, že naše cíle jsou nastavené nejvýš a chceme na předchozí
úspěchy navázat.
Nastupuje v Bundeslize hodně zahraničních hráčů? Z kterých zemí a kolik například Čechů?
V aktuální sezóně nastupuje celkem padesát zahraničních hráčů a jejich
počet každým rokem roste. Největší zastoupení mají Finové a Češi, kteří
patří k nejviditelnějším zahraničním skupinám v lize. Kromě
nich tu působí také hráči ze Švédska, Švýcarska, Lotyšska nebo Rakouska.
Právě rostoucí počet zahraničních hráčů přispívá ke zvyšování celkové
úrovně soutěže. Čeští hráči mají v Bundeslize silnou pozici, letos jich
je celkem sedmnáct, což jen potvrzuje, že český florbal má v Německu dobré
jméno.
Kdybys měl porovnat 1. ligu, kterou jsi hrál za Torpedo a německou Bundesligu, jaké by to srovnání bylo?
Je to docela těžká otázka, protože za těch pět let se toho hodně změnilo
na obou stranách. Z mé zkušenosti, ale i z rozhovorů s dalšími hráči,
bych řekl, že kvalita německé Bundesligy šla výrazně nahoru. Některé
zápasy mají dnes tempo a úroveň srovnatelnou s českou 1. ligou a nebál
bych se říct, že v určitých aspektech i se spodní částí Superligy.
Rozdíly jsou spíš v herním stylu – v Německu je hra hodně fyzická,
rychlá a přímočará, zatímco v Česku je víc taktiky a práce s míčkem. Ale
právě to dělá srovnání zajímavé. A upřímně? Klidně bych byl pro to si
to někdy otestovat přímo na hřišti – třeba Torpedo proti Bonnu. Myslím,
že by to byl hodně zajímavý zápas pro hráče i fanoušky. (smích)
Jak je soutěž atraktivní pro fanoušky, respektive kolik jich chodí napříč Bundesligou?
Florbal v Německu je obecně sport, který stojí hodně ve stínu fotbalu,
ale i přesto má soutěž velmi slušnou fanouškovskou základnu. Na naše
domácí zápasy chodí v průměru kolem tří set diváků a při derby je to klidně i
dvojnásobek. Díky tomu je atmosféra v hale hodně dobrá a hráči ji na
hřišti opravdu cítí. Když hrajeme venku, tak jsou některé haly
vyloženě bouřlivé a atmosféra je neskutečná. Speciální kapitolou jsou
pak zápasy v play-off, kde je vidět i cítit úplně jiná energie. Celkově
hodnotím návštěvnost v Bundeslize velmi pozitivně a osobně mám nejraději
momenty, kdy je hala plná a hraje se před skutečnou kulisou fanoušků.