Těsně před finálovou sérií s Orkou Stará Boleslav, která začíná již zítra jsme vyzpovídali jednoho z posledních mohykánů, kteří si pamatují poslední finálovou sérii z roku 2018. Erik Šochman je nyní o něco starší, zkušenější a jeho role v týmu je logicky také jiná, než před lety. Přesto věří, že tým si půjde za svým cílem, který splní.
Poslední krok před postupem do Livesport superligy mají hráči Torpeda Havířov či Orky Staré Boleslav. Jeden z týmů, který vyhraje finálovou sérii hranou na tři vítězná utkání, postoupí mezi florbalovou smetánku. Poražený bude mít šanci na reparát v následné baráži, ve které horší ze série 1. ligy vyzve lepšího ze série Superligy, kterou tvoří FBC Liberec a Sokol Královské Vinohrady.
Vítězná semifinálová série po otočce z 0:2 na 3:2 s Bulldogs Brno. Pozápasové oslavy. Den regenarace. A nyní vše hodit za hlavu a soustředit se na finálovou sérii se Starou Boleslaví, která začíná již tento víkend dvěmi zápasy na půdě soupeře.
Torpedo to dokázalo a strhlo v pátém utkání semifinálovou sérii na svou stranu. Otočilo nepříznivý vývoj z 0:2 na 3:2 a zaslouženě se tak radují z postupu do finále 1. ligy, do kterého se podívají po osmi letech. V něm vyzvou tým ASK Orka Stará Boleslav.
Junior Maceček o umístění v CE lize, "Neodpovídá kvalitě, kterou v týmu máme."
Podobně jako Samuel Strakoš i Jakub Maceček sbírá poctivě starty v 1. lize mužů. Zároveň si ale, pokud to čas dovolí plní povinnosti v CE lize juniorů. Loni přitom ještě nastupoval v dorostenecké kategorii. Jak on se dívá na první polovinu sezóny a účast na srazu juniorské reprezentace v Pardubicích?
Ohlédneme se za posledními zápasy juniorů letošního roku...
Byl to náročný víkend proti špičkovým soupeřům. Zápas s Bohemkou nám bohužel výsledkově nevyšel podle představ, i když jsme do toho dali všechno. O to cennější ale bylo, jak jsme se dokázali zvednout hned druhý den proti Spartě. Tam jsme ukázali charakter, plnili jsme taktické pokyny a konečně nám to tam i napadalo. Zakončit rok výhrou nad tak silným týmem je pro nás obrovská radost do další práce.
Vlivem krytí zápasů mužů s juniory jsi neabsolvoval v juniorech všechny utkání. Spoustu utkání se prohrálo těsným rozdílem. Jak lze popsat první polovinu CE ligy?
Je to trochu frustrující. Když se podívám na tabulku, myslím si, že neodpovídá kvalitě, kterou v týmu máme. Spoustu zápasů jsme ztratili o gól nebo v koncovkách, což mrzí dvojnásob. Pro mě osobně je to náročné v tom, že chci pomoct klukům v juniorce, ale zároveň sbírám zkušenosti v mužích. Musíme se naučit ty vyrovnané zápasy překlápět na naši stranu, herně na to určitě máme.
Na konci září jsi s klubovým kolegou Ondrou Pařenicou absolvoval sraz juniorské reprezentace v Pardubicích. Co sis z tohoto zážitku odnesl?
Byla to obrovská lekce. Tempo a intenzita na reprezentační úrovni jsou ještě o stupeň výš, než v lize. Člověk tam vidí nejlepší hráče z republiky a to mě motivuje makat na sobě ještě víc. Jsem rád, že jsem tam mohl být. Ukázalo mi to, kde mám rezervy a na čem musím pracovat, abych se na téhle úrovni udržel.
Ondřej Pařenica (vlevo) a Jakub Maceček na srazu juniorské reprezentace.
V mužích sis prozatím připsal devět utkání s jednou trefou v neúspěšném utkání se Starou Boleslaví. Vybavíš si tu branku a máš schovaný míček na památku?
Pamatuji si ji dobře, je to ještě čerstvé i když měla hořkou příchuť, protože jsme ten zápas vysoko prohráli (6:12). Padlo to tam v první třetině, zvyšoval jsem na 2:1. Byl to můj první gól v 1. lize mužů, takže i přes ten výsledek jsem byl rád, že jsem to prolomil. Míček samozřejmě schovaný mám.
Loni jsi ještě nastupoval coby dorostenec "pouze" v 1. lize dorostu a CE lize juniorů. Letos jsi naskočil rovnou i do mužského vlaku. Jak moc velký skok, herně, fyzicky a takticky to je?
Je to obrovský skok, hlavně v té fyzické připravenosti a tvrdosti soubojů. V mužích vám nikdo nedá ani metr prostoru zadarmo a každá chyba se trestá mnohem rychleji, než v dorostu. Takticky je to taky jinde, hra je svázanější a dospělejší. Musím se rychleji rozhodovat a být silnější v osobních soubojích. Ale jsem za tu šanci vděčný, protože mě to posouvá dopředu každým střídáním.