36_20250625_075152.png
22_20250722_143218.png
59_20250829_193819.jpg

Z Piešťan přes Litovel až do Havířova - Matúš Gaura letos vede mladší žáky

Matúš Gaura (na fotografii vpravo) působí v Torpedu Havířov již třetím rokem. Rodák ze slovenských Piešťan začínal s florbalem v tamním Centru volného času. Díky studiu jej vítr zavál do Olomouce, kde se přes FBS Olomouc a Tatran Litovel dostal do Havířova. V letošní sezóně bude plnit roli asistenta trenéra u juniorů a jako hlavní trenér povede mladší žáky žlutočerných. Přinášíme první z řady rozhovorů, ve kterých se budeme během sezóny postupně snažit představit hlavní trenéry mládežnických kategorií Torpeda Havířov.

  • Ahoj. Na začátek, kdy ses poprvé potkal s ďěrovaným míčkem?

Ahoj. Můj první kontakt s florbalem byl v pozdějším věku při přestupu na základní škole, kde se v hodinách tělocviku florbalem žilo. Po půl roce jsem začal chodit na kroužek v Centru volného času v Piešťanech, kde nám pan trenér zařizoval zápasy a následně se to stupňovalo.

  • Jak se vyvíjela tvá kariéra na Slovensku? Věnoval ses trénování i tam?

Trénování jsem se začal věnovat dřív, než jsem si to uvědomil. I když jsem hrál nějaké ligové sezóny, moc možností nebylo a cítil jsem, že by chtělo florbal více zdostupnit. S mým bývalým trenérem jsme vytvořili městskou florbalovou ligu, kde nastupovalo i CVČ Piešťany. Byla to parta mladých, nadšených florbalistů. I když ne o tolik mladší, než já. Tehdy jsem trenérovi pomáhal, ale neuvědomoval si, že to je trenéřina, ale věc, která mě baví. Následně jsem ještě trénoval různé věkové kategorie v různých městech, ale situaci dost změnila vysoká škola a kovidové období.

  • Následoval přesun do ČR. Z jakého důvodu a proč zrovna do Olomouce?

Přesun ovlivnil výběr vysoké školy. Původní bakalářské studium jsem absolvoval v Nitře, obor aplikované ekologie a environmentalistiky. Po prvním ročníku jsem šel na půlroční Erasmus do “vzdušnou čarou 100 km dalekého” Olomouce. Po návratu na Slovensko nebyl na florbal moc čas, zotavoval jsem natrhnutý sval na kotníku a život před pandemií trval na Slovensku tři týdny. Magisterské studium jsem si vybral na místě, kde jsem to už dobře znal a tedy Olomouc.

  • Poté ses přes Litovel dostal do Torpeda. Jak se dá dostat z Piešťan přes Olomouc do Havířova?

Pravé trénování začalo v podstatě až v Litovli. Trénování tam pro mě bylo druhořadé, ale postupně se to vyvinulo jinak. Vedoucí klubu mi dal důvěru dřív, než mě viděl, čehož jsem si velmi vážil a byl to pro mě zlom při výběru zda hrát, či trénovat. Byla to také velká výzva, jelikož město je malé a má okolo sebe větší kluby. To pochopitelně odráží šířku kádru a jako trenér jste nucení uvažovat, jak celý tým nachystat a dát do pořádku tak, aby byl schopen fungovat a mít ze hry radost. Zároveň si ale sáhnout na svoje maximum. Mojí netypickou výhodou bylo, že jsem zažil hodně lidí a trenérů, kteří mi ukázali, jak florbal nedělat. Následně jsem začal absolvovat florbalové semináře, kde se mi to potvrdilo a mohl jsem nabírat správnou inspiraci zkušenějších trenérů.

První kontakt mezi členy Torpeda a mnou byla při příležitosti kempu talentované mládeže, kde jsem díky Českému florbalu absolvoval stáž. Shodou náhod jsem byl přiřazen k realizačnímu týmu, který vedli Ivo Jochman a Rostislav Kohút. V rámci srazu kategorie BU15 východ jsem dostal statistické úlohy. Poté jsem byl kontaktovaný, zda bych neměl zájem jít na Young stars víkend, což jsem následně využil. V průběhu letních prázdnin přišla nabídka, zda bych nezpracovával statistiky u mužů a asi dva týdny poté i role asistenta trenéra u juniorů.  

  • V Torpedu budeš nyní působit třetí sezónu. První dvě jsi působil jako asistent u juniorů. Jak bys tyto dvě úvodní sezóny popsal?

První sezóna nebyla jednoduchá, protože jsem dojížděl na zápasy a pár tréninků z Olomouce. Během toho jsem stále ještě působil jako trenér v Tatranu Litovel. Přechod do Torpeda byl postupný a těžko se opouštělo mnou přezdívané “hošuláky a hošulky”. Následující sezóna byla trošku jinak naplánovaná, ale s úspěšným koncem. Původní plán byl najít si práci v oboru a být stabilním trenérem v Torpedu. To se nepodařilo, takže jsem dělal statistiky formou online zápasů a během play-off docházel z Piešťan na zápasy. Při mém rozhodování hrálo roli i to, že se novým trenérem juniorů stal Filip Kubíček, jehož práce jsem si všiml už v SFK. Komunikace a spolupráce se smyslem pro detail s ním byla perfektní a podle toho i sezóna dopadla. Byla to po spojení klubů pro každého nová situace, ale parta, cíle a pracovitost byla stejná. Jakmile jste vstoupili do šatny, člověk se v ní cítil velmi příjemně a to bylo důležité. Vzpomenout musím také na skvělé fanoušky ať už doma nebo na výjezdech.

  • V letošní sezóně kromě juniorů budeš působit i jako hlavní trenér mladších žáků? Bude to těžké kombinovat tyto dvě odlišné kategorie, na co se budete u mladších žáků zaměřovat?

Na různé věkové kategorie jsem zvyklý. Každá má svoje “čaro”, své pozitiva, ale i negativa, od kterých je trenér, aby tyto překážky s hráči překonal. Kombinace mladších žáků a juniorů je pro mě lepší, než kdyby šlo o “sousední” kategorie. V mladších žácích se budeme zaměřovat na pokračování v rozvoji hráče ve všeobecné, ale i florbalové specifikaci. S některými hráči jsem měl možnost zažít předminulou sezónu turnaj v Brně a letošní Prague Games, takže některé už poznám. Mezi prioritu a rozvoj před samotným výsledkem chci aplikovat vyšší volnost při rozvoji namísto nadávání a striktnosti. V utkáních se snažit zasahovat co nejméně, aby si hráči vyzkoušeli, co se naučili a neměli strach z chyb.

  • Jak jsi spokojený v Torpedu, potažmo městem?

S klubem jsem spokojený. Snaží se o dlouhodobou stabilitu a rozvoj. S vedením jsem nikdy neměl problém vést otevřenou komunikaci, která vždy probíhala lidsky, ale zároveň profesionálně s cílem najít řešení. V městě zatím poznám jen ty nejzákladnější místa. Z důvodu povinností nebyl čas jej poznat hlouběji.

  • Na závěr otázka na odlehčení, jelikož skončily školní prázdniny. Jaké byly a čím naplňuješ volný čas?

Vzhledem k dokončování vysoké školy nebyl velký rozdíl mezi letními prázdninami a zbytkem roku. Je to vlivem práce na “diplomce”. Přesto se našel čas na dovolenou s rodinou u moře, podařilo se mi konečně dostat na turistiku v Aplách s kamarádem. Během sezóny moc volného času není, střídá se pouze škola a florbal a naopak. Během letních dnů miluju jízdu na inlinech, sluchátka v uších a hodně kilometrů před sebou na cyklostezce. Potom se okoupat v řece a zregenerovat. Taktéž večerní běhy, i když se sportovcům nedoporučují, ale jsem už na to zvyklý a rychle poté usnu. Mimo sport se věnují sbírání geologických informací, takže to u mě občas vypadá jako kamenolom. A mezi hobby řadím i chození na komparz do seriálů, obzvlášť aktuálně do dobového seriálu plného dobových místr a historického oblečení.