Štěpán Laja patří mezi legendy havířovského florbalu. Do branky Torpeda nastoupil již jako čtrnáctiletý chlapec. Téměř celou svoji kariéru hájil barvy žluto-černého dresu a dokonce oblékl i dres reprezentace. V roce 2014 přestoupil do nedalekého klubu FBC Ostrava. Nyní je už ale zpět v Torpedu a my se ho pro vás rozhodli vyzpovídat.

Ty ses v této sezóně vrátil zpět z FBC Ostrava do Torpeda, co tě k tomu vedlo?

Těch důvodů bylo víc, ale asi jeden z těch hlavních byl čas. Superliga je velice časově náročná a navíc s menším dojížděním prakticky odpadá osobní život. Víceméně každý tréninkový den vypadal ve stylu z práce domů - převléknout - odjezd na trénink. A když se domů vrátím v deset večer, už se toho moc stihnout nedá. 

Jaké je to být zpátky? Jak si to prožíval?

​​​​​První dny jsem se spíše rozkoukával a pozoroval, co se všechno změnilo. Ale jakmile jsem poprvé vešel na halu na trénink, tak jsem věděl, že tady jsem doma. S většinou jsem se musel teprve poznat, protože za těch 6 let se tým docela obměnil, asi až na čtyři kluky včetně trenérů.

Zatím jste odehráli čtyři utkání a jste se 6 body na 9. místě tabulky, jak jsi zatím spokojený s výsledky týmu? Jaké máš cíle do konce sezóny?

Odehrané čtyři zápasy zatím neřeknou skoro nic, chleba se začne lámat někdy v polovině soutěže. Ale za ty čtyři zápasy jsem si všiml nevyrovnaných výkonů, na tom musíme zapracovat. Já měl vždy vysoké florbalové cíle, tudíž i od téhle sezóny čekám maximum. Ale s momentální situací v ČR i na celém světě to nebude vůbec jednoduché, když společně nemůžeme trénovat. 

Ty jsi zažil obě městská derby, jak to ostravské proti Vítkovicím, tak i havířovské proti Slovanu, jak bys to z pohledu atmosféry a fanoušků srovnal?

Každé derby má svůj specifický náboj. V Ostravě na derby a celkově na zápasy moc lidí nechodilo, ani na Dubině jsem moc lidí nezažíval. V Havířově jsem čekal více lidí, protože je známo, že tu už na extraligu chodilo poměrně dost lidí. Ale mile mě překvapilo právě havířovské derby a počet fanoušků. kteří byli výborní, a to jak ze strany Torpeda, tak i Slovanu. A atmosféra byla úžasná.

Za celou svou kariéru jsi hrál pouze ve dvou klubech, nelákalo tě někdy angažmá v zahraničí?

Zahraničí mě vždy lákalo, ale nejlepší přestupní stanicí do zahraničí je reprezentace. V té jsem sice taky nějakou dobu působil a dokonce se podíval na MS 2002, ale jako jeden z nejmladších jsem si to musel nejdříve odsedět na střídačce. Poté jsem na nějakou dobu přerušil činnost ve florbalu z osobních a rodinných důvodů. Po návratu pak žádná větší zahraniční nabídka nepřišla.

Máš velké zkušenosti, na florbalové scéně se pohybuješ už hodně dlouho, přemýšlel si už o tom, že by ses po konci kariéry věnoval trénování?

Po mém návratu do Torpeda jsme se s vedením a trenéry dohodli, že se u chytání budu věnovat ostatním gólmanům a mladším kategoriím. Ale momentální situace to bohužel zatím nedovoluje. Samozřejmě ale až se situace uklidní a já "někdy" skončím s florbalem, tak mě bude bavit se věnovat právě brankářům.

Všechny nás ovlivnila koronavirová krize, jak osobně zasáhla tebe?

Mě osobně koronavirová krize ovlivnila pouze ze sportovní stránky. Co se týče pracovní stránky, tak se naštěstí nezměnilo vůbec nic. Ale bohužel mám známe, kteří s momentální situací bojují na existenční hraně, což mě strašně mrzí.

A na závěr trošku odlehčeně, jak se připravuješ na Vánoce a kde je strávíš?

Já Vánoce poslední léta moc neměl rád, ale popravdě se na ty letošní celkem těším. Asi to je zapříčiněno změnou prostředí a mým nedávným stěhováním. Na Vánoce by měla být rodina spolu, takže je strávím po boku mé mamky. A samozřejmě přeji klidné a rodinné Vánoce všem členům i fanouškům klubu.