Tomáš Kozlík a Torpedo, tohle spojení platilo pro loňskou sezónu na více frontách. Tomáš v klubu působil nejen jako hráč A-týmu, ale předevšínm jako šéftrenér ženské složky a sekretář klubu. Od příští sezóny však Torpedo opouští. Kam povedou jeho další kroky a jak vzpomíná na uplynulpou sezóny se dočtete v rozhovoru níže.

• Ženy mají za sebou premiérovou, i když nekompletní, sezónu v 1. lize. Jak bys hodnotil celou sezónu?

Sezónu bych rozdělil na 3 části - na přípravu, na první a na druhou půlku sezóny.

Přípravu jsme začali tradičně Ostrava Cupem, po kterém jsme pokračovali venkovním drillem a vše jsme zakončili na soustředěním ve Smilovicích. S přípravou jsem byl vesměs spokojený, postupem času se začlenily do týmu nové hráčky a začali jsme pomalu formovat vazby - ať už na hřišti, nebo v kolektivu. Po soustředění nás čekal pohár, ve kterém se nám povedlo do poslední minuty trápit extraligovou Olomouc a poprvé se nám podařilo postoupit do druhého kola. V něm jsme narazili na Ostravu, která od první minuty potvrzovala roli superfavorita. I přes velký rozdíl ve skóre to byla pro nás nesmírně cenná zkušenost, která nám ve zbytku sezóny hodně pomohla.

Sezónu jsme začali lépe, než kdokoliv z nás čekal, kdy jsme poprvé prohráli až ve 4. zápase. Od té doby jsme však bohužel spadli do herní i výsledkové krize. Příčina této krize je za mě zcela jasná, a sice špatná docházka a také nasazení na trénincích. Naštěstí to holkám relativně rychle došlo a po společném nastavení jasných pravidel šlo všechno zase pomalu nahoru.

Druhá polovina sezóny byla na jedničku, kdy nás za 13 zápasů porazil jen jednou Třinec a v playoff v prodloužení Vsetín. Dokázali jsme poprvé za čtyři roky porazit Třinec a asi nejlepší výkon, co jsem od holek kdy viděl, byl domácí zápas s Hradcem, který v té době bojoval o vítězství v základní části - i přesto jsme je dokázali s rozdílem porazit. Od prosince byly tréninky nesmírně náročné, v únoru jsem navíc přidali kondiční tréninky. I když se to občas některým ne úplně líbilo, tak to holky zvládly a výsledek se dostavil.

Playoff bylo bohužel krátké, i tak jsme v něm ale nabrali neuvěřitelné kvantum zkušeností. Před krásnou domácí kulisou jsme vyhráli první zápas, v druhém zápase chvíli před koncem jsme ztratili vedení a nakonec v prodloužení prohráli a následný rozhodující zápas, který se odehrál bohužel už bez diváků. V něm jsme kromě 10 minutového výpadku na konci utkání dominovali a došli si pro vítězství.

Sečteno podtrženo nelze sezónu hodnotit jinak než pozitivně a asi mě nepřestane nikdy mrzet, že se nedozvíme, jak daleko bychom v playoff došli.

• V čem vidíš hlavní rozdíly mezi 1. a 2. ligou žen?

Velký rozdíl je už v systému soutěže - zápas má 3 x 20 minut, hraje se jeden zápas za den, před zápasem je na hřišti hodinová rozcvička a soupeři jsou z půlky republiky. Z toho důvodu bylo třeba tým připravit po fyzické stránce, abychom v třetích třetinách neodpadli. S vyšší ligou přišla samozřejmě i větší kvalita soupeřek. U některých týmů zaleželo na tom, v jaké sestavě hrály a kolik měly k dispozici hráček na hostováních z extraligy, ale vesměs byl každý tým v lize kvalitní. To potvrzuje taky to, že nás každý tým v lize dokázal porazit, ale stejně tak jsme dokázali každý tým porazit i my.

• Před sezónou do kádru přišlo několik děvčat. Podle čeho jsi posily vybíral? 

Vzhledem k tomu, že jsme minulou sezónu dohrávali v 9-10 lidech, tak bylo třeba získat spoustu hráček, v čele s brankářem. Tam nám pomohla spolupráce s FBC Ostrava, když nám na střídavé starty uvolnila naši odchovankyni Marťu Schoupalovou. Druhou brankářku jsme získali Míšu Hanzesovou z Opavy. Z té jsme získali nejvíce posil, bez kterých bychom to jen těžko zvládli - konkrétně Míšu Schindlerovou, sesterské duo Terku a Alžbětu Nykodýmovou a Míšu Kosturovou. Před nimi klobouk dolů zejména díky jejich docházce. Před sezónou jsme se s holkami vzhledem k dalekému dojezdu domluvili na určitém počtu tréninků, který by měly zvládat, ten ale většina z nich hravě překonala. Dále se k nám přidala Pája Hrušková, která u nás hrála už v juniorkách a po mateřské "dovolené" se k nám opět vrátila naše mamča Eva Sobotová. Z Ostravy jsme měli u nás Káju Šablaturovou, která do týmu neskutečně zapadla a pokud jí to čas dovolil tak za nás nastupovala Kača Šromotová. Jako poslední, až těsně před sezónou, nás posílila Týnka Zíková, která se do našeho kraje přestěhovala až z Liberce.

Až na výjimky jsem se s každou hráčkou před sezónou sešel, abych se přesvědčil o jejich motivaci hrát a bojovat za náš tým. Důležité bylo také to, jak nové holky zapadnou do týmu a dávali jsme na to velký důraz. Během sezóny bylo možné získat ještě pár hráček, nicméně holky fungovaly a proto nebyl důvod zasahovat do týmu. I přes velký počet nových hráček jsem opravdu hrdý na to, že i když jsme v playoff většinu času hráli na 10 hráček, tak 7- 8 z nich bylo těch, které za nás zažilo už loňskou postupovou sezónu.

• Sezóna 2019/2020 byla prozatím tvá poslední v Torpedu. Kam budou směřovat tvé další florbalové kroky?

Během sezóny jsem obdržel nabídku od Sparty Praha, kterou jsem se rozhodl přijmout. Ve Spartě budu šéftrenérem dívčí složky, takže u holek zůstanu i nadále.

• Spolu s tebou oznámil konec i tvůj asistent Denis Býmů. Bude to pro ženskou složku Torpeda velký zásah?

Konec Denise mě nesmírně mrzí. Po svém odchodu do Sparty jsem doufal, že Denis bude pokračovat jako hlavní trenér a tým bude volně pokračovat v cestě, na kterou jsme se před 4 lety vydali. Denis to ale bohužel z velkého časového vytížení nemůže přijmout. Doufám, že se podaří najít nový trenér, který bude mít pro holky zápal a bude se jim věnovat tak, jak si ony zaslouží.

• V klubu jsi působil také jako sekretář. Co vše jsi měl v klubu na starost?

Byl to různorodý mix věcí, které bylo potřeba vykonávat. Od správy klubového emailu, přes přihlášky, komunikace s Českým florbalem, rodiči a členy klubu, objednávky dresů až po náborové akce.

• Třetí funkce, kterou jsi v klubu zastával, byl hráč A - týmu. Jak se to dalo skloubit s trénováním?

Do této sezóny to šlo skloubit relativně v pohodě, ale letos to už bylo vzhledem k 1. lize žen o poznání těžší. Že to bude velmi náročné mi došlo už na Ostrava Cupu, kde jsem celý víkend přejížděl ze zápasů mužů na zápasy žen a zase naopak. Postupně mi došlo, že na těchto dvou židlích sedět najednou úplně nejde a začal jsem se více věnovat ženám, kde mi má práce dávala mnohem větší smysl. Velký dík patří Hynkovi Pláškovi, s kterým jsem byl po celou sezónu v kontaktu vzhledem ke křížení zápasů a tréninků. Vždy mi vyšel vhod a za to mu ještě jednou děkuji.

• Co bys děvčatům a celému klubu na rozloučenou vzkázal? 

Holkám jsem už v rámci naší komunikace, která bohužel vzhledem k momentální situaci probíhá pouze přes internet, sdělil to, co jsem měl na srdci - zejména to, ať dál vytrvají v tvrdé práci. Doufám, že vedení klubu sežene kvalitního trenéra a holky budou i v příští sezóně hrát 1. ligu. V opačném případě se obávám, že se tým rozpadne a půjde práce má, Denise, Lucky Kadlecové, ale také práce Kači Holešové u menších holek vniveč.

Klubu děkuju za možnost dělat florbal na plný úvazek a za nabrání nesmírně cenných a různorodých zkušeností - ať už ve fungování klubu, tak v hraní a zejména trénování. V Torpedu jsem prožil většinu své hráčské kariéry, vzpomínat budu zejména na postup do juniorské extraligy, vítězství v základní části první ligy a následné finále playoff a taky na každé derby se Slovanem, kdy byla plná hala.