S florbalem začínala v České Lípě v roce 2012, přes extraligový Liberec se však dostala až do Torpeda, kde bude hájit žlutočerné barvy již třetí sezónu. Od letošního ročníku navíc Kristýna Zíková působí v klubu jako nová markeťačka. Jak se z Liberce dostala až do Havířova? Jak je těžké skloubit práci pro klub i hraní? To vše a mnohem více se dozvíš v rozhovoru!

Jak se rodil tvůj přestup, co tě tehdy k němu vedlo? 

Je to něco málo přes dva roky, co jsem se přestěhovala do Ostravy spolu s mojí bývalou spoluhráčkou Míšou Mlejnkovou, která tu dostala nabídku z extraligového FBC. Já už v té době byla rozhodnutá, že s florbalem úplně skončím, přes letní pauzu mi ale florbal začal chybět a shodou okolností jsem na pohárovém utkání mužů FBC s Torpedem potkala Štěpána Hladkého, který tu dělal markeťáka přede mnou. Ten mi dal kontakt na tehdejšího trenéra žen Tomáše Kozlíka a spolu jsme se následně domluvili na přestupu. 

A nelituješ svého rozhodnutí zpetně?

Vůbec ne. Jsem teď strašně spokojená. V Torpedu jsem našla svůj druhý domov a nemám nic, co bych tomu mohla vytknout. Nejsem zrovna typ člověka, co by věřil na osud nebo takové věci, ale myslím si, že se to takhle přesně mělo stát a já se měla dostat až sem do Havířova. 

Tvou první sezónu ti, stejně jako celému týmu, však po úspěšném osmifinále zhatila koronavirová pandemie. Jak bys tento předčasně ukončený ročník zhodnotila?

Nejen pro mě to byla premiérová sezóna v první lize, takže za mě bylo obrovské překvapení, jak dobře jsme hrály. Po základní části jsme skončily na třetím místě, což byl podle mě ohromný úspěch. Hodně jsme makaly, takže i to se projevilo. Každopádně je škoda, že se ta sezóna nedohrála, měly jsme našlápnuto k opravdu dobrému výsledku. 

Podobné to bylo také ročník následující, sezóna 2020/21 totiž skončila skoro ihned po tom, co začala. Jak jsi to tehdy nesla? 

Nesla jsem to hodně špatně, strašně mě to mrzelo, ale to asi každého napříč celou republikou. Ale na všem se dá najít něco pozitivního a já si aspoň mohla vyřešit své zdravotní problémy. Takže aspoň k něčemu to bylo dobré.

Nyní se už však, zdá se, blýská na lepší časy. Letní příprava je téměř u konce, jak se tedy těšíš na novou sezónu?

Těším se hodně, jdu do toho naplno. Pauza byla dlouhá, takže je super, že se vrátíme do zápasového režimu. Trošku se nám i letos obměnil tým, takže je se na co těšit.

Kromě hráčské kariéry jsi v Torpedu rozjela také kariéru profesní, pro klub totiž pracuješ jako markeťačka. Jak ses k této práci vůbec dostala?

Už jsem takhle vypomáhala dříve v klubech. Mě tyhle věci hodně baví a zajímají, navíc jsem věděla, že na téhle pozici skončil Štěpán Hladký, tak jsem oslovila vedení klubu s nějakou představou a líbila se jim..

Jak náročné je kombinovat roli hráčky a zaměstnankyně?

Popravdě je to docela náročné, a to zejména i proto, že mám ještě poloviční úvazek jinde. Takže kdykoliv nejsem tam, věnuji se právě Torpedu, s čímž ještě kombinuji tréninky. Úplně nezbývá čas na osobní život, ale když člověk chce a baví ho to, tak se to všechno zvládnout dá. 

A jaké jsou tvé hlavní cíle, kterých bys v budoucnu chtěla dosáhnout v roli markeťačky a hráčky? 

V rámci marketingu je cílem určitě sjednotit grafickou stránku sociálních sítí i webu, momentálně dokončujeme s gólmanem Ondrou Kelnarem veškerou grafiku, tak doufám, že bude mít u fanoušků úspěch. Samozřejmě ale největším cílem je, aby náš obsah byl co nejvíce zajímavý pro členy, rodiče i fanoušky všech kategorií. Z pozice hráčky je to jednodušší, tam jsou pro mě důležité především cíle celého týmu. Věřím, že zopakujeme úspěšnou první sezónu, ale tentokrát už dohrajeme play-off a to co nejlépe.