Poprvé odešel havířovský odchovanec v roce 2009, kdy jej zlákala nabídka ambiciózních Vítkovic a tehdejšího mistra ČR. Zlaté medaile z extraligy se však nedočkal. Největším úspěchem v modrém dresu Vítkovic tak je druhé místo ve florbalové Lize mistrů. Po dvou letech se do Torpeda vrátil, ale jelikož se tuto sezónu nepodařilo v Havířově udržet extraligu, opouští Jiří Juhaňák žlutočerný dres podruhé. Jeden z největších mládežnických talentů své doby putuje do kádru brněnských Buldoků. Na nějaký čas naposled jsme jej tedy vyzpovídali právě pro náš web.

Z Torpeda odcházíš podruhé ve své kariéře. Byla nějaká možnost, že bys po sestupu z extraligy v Havířově zůstal?

V momentální situaci byla pravděpodobnost, že zůstanu v Havířově i další sezónu, opravdu jen teoretická.

Nyní jsi v Brně. Zřejmě málokdo čekal, že by jsi přestoupil zrovna do kádru Bulldoků. Jak se tvé angažmá v Brně "upeklo", jaké byly jiné varianty?
 
Varianty jiné byly - nejpravděpodobnější jsem dlouhou dobu viděl přesun pouze v rámci regionu, do jednoho z ostravských týmů působících v extralize. Chvíli jsem uvažoval i o Praze, ale po osobní domluvě s Brnem a nastínění podmínek jsem se rozhodl právě pro Buldoky.

Jaké ti brněnské vedení připravilo podmínky? Pokud se nepletu, hodláš v Brně zůstat déle, než jednu sezónu...

Právě z důvodu, že bych chtěl v Brně zůstat déle, než jen jednu sezónu, jsou základními věcmi pro mě práce a bydlení. S prací jsem spokojený, s přítelkyní máme kde bydlet, takže vše ostatní by už mělo jít dobře.

Do Havířova ses vracel z Vítkovic. Jak na ty dvě sezóny budeš vzpomínat?

Vzpomínat na ně budu určitě jen v dobrém. I když se v té druhé - poslední sezóně sestoupilo z extraligy, tak paradoxně to byla asi nejlepší sezóna, co jsem v havířovském dresu odehrál. Především podmínky, které nám vedení dokázalo připravit si myslím, že byly hodně nadprůměrné v porovnání s ostatními týmy v extralize.

Po sestupu z extraligy se Havířov nakonec přihlásil pouze do druhé ligy, co říkáš na osud klubu, který tě vychoval?

Chtě-nechtě začíná být extraligový florbal u nás z velké části i o finanční možnostech klubů. Pokud nemůže oddíl jeho současné hráče udržet v kádru z důvodu studijních, což znamená nedostatek kvalitních vysokých škol, případně pracovních, to znamená nedostatek volných pracovních míst, logicky nemůže ani nové hráče do klubu bez dostatečných finančních prostředků přinést. To je právě problém Havířova a myslím si, že pokud se do chodu klubu nezapojí nějaký velký sponzor, tak bude hodně těžké se dostat zpět mezi top dvanáct klubů u nás - i když bych si to moc přál, protože tam Havířov jednoznačně patří svou dlouhodobou prací s mládeží a celkovou historií klubu.

Klasická otázka na závěr. Je možné, že tě v havířovském dresu ještě někdy uvidíme?

Vše bude záležet na mém osobním životě. Pokud se ale někdy v budoucnu vrátím zpět domů, tak žlutočerný dres rád opět obléknu. Takové zakončení florbalové kariéry s kompletní naší generací odchovanců ročníku 1989 až 1992 - to by byl hodně velký vál.