Mnoho českých hráčů působí v zahraničních soutěžích. Zřejmě nejpočetnější skupina působí ve Švýcarsku, kam chodí hráči nejen za florbalem, ale i za prací a lepším životním prostředím. Pak jsou zde ale i hráči, kteří působí v soutěžích, které nejsou v Česku až tolik známy. Odchovanec Torpeda Havířov, brankář Roman Höger již několik let působí v britském klubu Chester Vikings FBC a tak se nabízí vyzpovídat ho, jak to s florbalem na ostrově vypadá. Z rozhovoru je patrné, že kvalita florbalu je prozatím ještě daleko za vyspělejšími státy a o rozvoj florbalu se zde starají hlavně cizinci.

Ahoj Romane, než přejdeme k hlavnímu tématu, do jaké doby sahají tvé florbalové začátky?

Mé první florbalové kroky sahají zpátky do roku 1999, jestli si dobře pamatuju, procházel jsem centrem Havířova a v prodejně firmy Tržického (někdejší výrobce dresů) jsem si všiml letáku místního Torpeda, tak jsem se rozhodl dorazit na první sraz. Vytáhl jsem starou teplákovku, od kamaráda jsem už nějaký čas měl starou hokejovou přilbu s košíkem a pamatuju si jen, že na Slavii se ještě trénovalo na ošuntělých a popraskaných parketách (smích), kde nás přivítal tehdejší trenér mládeže Roman Kantor.

Proč jsi nepokračoval v kariéře v havířovském Torpedu? Kam jsi zamířil a na jak dlouhou dobu?

Hrát v Torpedu jsem přestal kvůli studiím. Šlo o maturitu, takže jsem to nechtěl zanedbat. Hned poté jsem začal pracovat a od florbalu jsem si dal na rok pauzu. Po nějakém čase mě kontaktovali kamarádi z Těrlicka, kteří hráli za tehdejší Predators Karviná. Měli problém s brankáři, tak jsem řekl ano. Popravdě mi florbal hodně chyběl. U Predatorů jsem vydržel asi tři sezóny, než přišla příležitost práce ve Velké Británii. Neváhal jsem a po polovině třetí sezóny jsem odletěl směr Wigan.

Jak tě vítr zavál právě na toto místo?

Úplnou náhodou. Byl to můj kamarád, který se mi poprvé zmínil o Anglii, kde už jeho sestra pracovala. Nabídla mu, jestli nechce přijet a jelikož nemohl, tak jsem zaujal jeho místo a vše vyšlo. Hlavním důvodem práce v Británii byla možnost zdokonalení jazyka a po třech letech jsem měl v plánu se vrátit.

V Anglii jsi se k florbalu vrátil. Jak proběhl kontakt s anglickým florbalem?

Život v Anglii byl víceméně o práci, škole a spánku. Když jsem se tady aklimatizoval, začal jsem hledat určité možnosti, jak se zpět k florbalu dostat. Na internetu jsem našel kontakt na Ismo Ihalainena, který se staral o jediný florbalový klub široko daleko – Chester Vikings, který je vzdálený 65 kilometrů. Bylo to někdy koncem roku 2009. Ismo se zachoval velmi vstřícně a za několik týdnů jsem se dostal na jejich „trénink“.

Kvalita tréninků v UK je jistě jiná než u nás. Jak to s nimi vypadá a co situace okolo trenérů?

Co se týče tréninků a celkové organizace klubu, to tady hodně klopýtá. Týmy jsou poskládany z nadšenců, kteří do Británie přišli z Východu vesměs za prací a florbal mají jako výplň dne. Takže krom národního týmu nemá snad žádný mančaft jediného trenéra – všichni musejí improvizovat. Klasickým příkladem bývaly, snad se to od příští sezóny změní, naše tréninky. Vesměs nás dorazilo šest až deset. Na hodinovém tréninku jsme hráli na půlku tělocvičny, bez mantinelů. Po nějakém zahřátí jsme hráli 3 na 3 nebo 4 na 4. Hodina týdně nás samozřejmě nemohla připravit na bůh ví jaké výkony.

O florbale na britském ostrově není v Česku moc zmínky. Mohl bys nám popsat, jak florbal v Anglii vypadá komplexně? Kolik je zde soutěží, jaké kategorie, kdo ho tam řídí a jak to vypadá například s národním týmem?

Level florbalu, tady více známu pod pojmem unihockey je potřeba opravdu, opravdu zdokonalit. Je očividné, že tady o tom moc nevědí, ale na druhou stranu je vidět, že mládež se o něj zajímá. Celkově se tady hrají tři ligové soutěže a na konci roku se hraje tak zvané Nationals. Je to národní florbalové finále, zúčastňují se ho první tři týmy z každé ligy a národní mančaft. Celkový vítěz se kvalifikuje na Pohár Mistrů.
Velkým přínosem florbalu v UK byl příchod Ville Mannera. Tento Fin se snaží unihockey rozvinout všemi směry a věřím tomu, že level florbalu zde brzy stoupne. Co se týče národního týmu, je složen z devadesáti procent z mladých kluků, většinou jsou to studenti mezi 16 – 18 lety, takže si můžeš představit, jak by asi dopadlo měření sil mezi Českem a Británií. Tým Britů se rok co rok marně snaží kvalifikovat na Mistrovství Světa, ale poslední výsledky z kvalifikace, kdy například Maďarsku podlehli 1:27 nenasvědčují tomu, že se mezi smetánku podívají.

Myslíš, že bude mít někdy anglický florbal možnost konkurovat evropsky florbalově vyspělejším státům, nebo nebude mít takovou tradici?

Tajně v to doufám, ale v nejbližších letech to tak určitě nebude. Řekněme, že je to možné v horizontu deseti let.

Co otázka mládeže. Je zde zavedená nějaká struktura či soutěže v mládežnických kategoriích?

Jak už jsem zmínil, florbal se rozšiřuje i v UK, ale doposud jsou mi známy pouze kategorie U14, U15 a U16. Žádné soutěže rozehrány nebyly, alespoň jsem s tím nebyl obeznámen. Ale osobně jsem hrál proti výběru U19 na loňském Nationals a kvalita týmů odpovídá zhruba kvalitě starších žáků u nás.

Anglický florbal je proslulý tím, že zde působí hlavně hodně cizinců. Působí nebo působili v tvém klubu i nějací Češi? Popřípadě jiné zahraniční akvizice, které stojí za zmínku?

V Chester Vikings FBC v posledních letech působí pouze jeden Brit, nečekaně student, který ještě nedovršil ani 18 let. Co se týče kluků z Čech, zahráli si tady se mnou Jiří Charizan a Lukáš Sedlák. Oba tito Ostravané se dostali do Británie pouze na skok. Náš tým se skládá opravdu ze směsi kluků z celého světa. Zahráli si tady hráči původem z Polska, Slovenska, Německa, Švédska, Finska, Ruska, Lotyšska, ale i z Malajsie. Zpestřením soutěží v Británii je fakt, že zápas mohou hrát i smíšená družstva, čehož jsme využili i my a oporou týmu je i jedna hráčka z Lotyšska.

Jak to vypadá s českými hráči v jiných klubech?

Na loňském Nationals, kterého se zúčastnily i ty nejlepší kluby z Londýna (White Sharks, Crusaiders & Vikings), jsem se setkal s týmem složeným jen z Čechoslováků. Konkrétně si pamatuji jen na Martina Vyskočila, se kterým jsem v Torpedu hrával za juniory.

Na druhou stranu. Jak to vypadá s anglickými hráči? Kolik jich brázdí palubovky, měli by někteří šanci prosadit se například v ČR?

Osobně si nemyslím, že by se našel jediný hráč, který by se chytil na českých palubovkách. Jak jsem již zmínil, je to asi deset procent hráčů, kteří se objeví mezi mantinely na místních zápasech. Ono o rozvoj florbalu na ostrovech se vždy starali zástupci skandinávských zemí, popřípadě někdo z ČR.

Podívali jste se s Vikingy i za hranice? Například na nějaký turnaj do Česka?

Jediného neligového turnaje, kterého jsme se s Vikingy zúčastnili, byl v roce 2010 turnaj ve Skotském Ayr, kde jsme skončili na druhém místě. Už několikrát jsme diskutovali na toto téma, například Amsterdam Open, Latvian Open. Letos jsem nás zapsal na turnaj do Drážďan, ale to, jestli se ho nakonec zúčastníme je stále ve hvězdách.  

Do Vikingů jsi přišel v roce 2009. Co vše máš na starosti dnes?

První dva roky jsem pouze strážil naší branku. Poté, co Ismo odešel do florbalového důchodu, převzal jsem klub na svá bedra. To znamená vše, co se týče organizace, rezervace hal, svolávání hráčů na tréninky nebo zápasy, organizace turnajů a podobně. Jelikož unihokejové kořeny se stále nerozrostly po celém území Británie, hrajeme ligu vždy jen turnajovým způsobem, kde se sjíždějí všechny kluby a hrají vzájemně proti sobě. Kluby nejsou vzdálené od sebe kilometry, ale stovky kilometrů. Například nám nejbližší ligový klub je vzdálen přes 160km, takže se nedivím některým hráčům, že se jim nechce vstávat v neděli v 5am, abychom na 9am byli připraveni hrát.

Pomáháš rozvíjet anglický florbal například i v jiných klubech?

Před nějakým časem mi byla navrhnuta pozice ve vedení místní ligové asociace, ale musel jsem to odmítnout kvůli časovému vytížení. Co se týče klubu Wigan Devils, který je ještě ve florbalových plenkách, občas chodím na tréninky a jsem v kontaktu s Albertem Jermacansem, který se o prestiž klubu stará. Je to vesměs klub složený z lotyšských hráčů, kteří kdysi hráli hokej nebo florbal v Lotyšsku. Tréninky mívají jedenkrát týdně, pokud se sežene dostatek hráčů. Tento tým hraje momentálně druhou divizi a pokud uspěje v nadcházejícím play-off (17.3.), zúčastní se Nationals.

Tvé další kroky povedou kterým směrem?

Tuhle otázku si sám pokládám velmi často, jelikož jsem se tady usadil a práce mě baví, nechystám se vracet zpět do Česka v nějaké blízké budoucnosti, přestože mi rodina a kvalitní florbal moc chybí. Co se týče florbalu, rád bych to tady posunul na určitou úroveň. Na druhou stranu, není to jednoduché, jelikož devět z deseti hráčů přicházejí do Británie jen dočasně a neplánují tady zůstávat roky, takže se musíme v Chester VIkings smířit s jádrem čtyř až pěti hráčů a ti ostatní rok co rok přicházejí a odcházejí. Určitě by nebylo od věci klubu udělat „jméno“ a vyrazit na nějaký mezinárodní turnaj. Udělat s Vikingy „díru do světa“, ale to je snad otázkou času.